Kronika obce Dubějovice:převzato z webu

 www.dubejovice.cz/obec/kronika-obce/

1.-kronika-1-75.pdf (1765235)
2.-kronika-76-150.pdf (3917696)
3.-kronika-151-225.pdf (1436233)
4.-kronika-226-254.pdf (2152327)
 

Ukázka textu v souborech pdf.

PRVNÍ ČÁST OD strany 1 do strany 75
Kroniku do roku 1983 přepsala na osobním počítači Marie Vojtová, kronikářka
obce Dubějovic od roku 1998.
Kronika byla přepsána v programu Microsoft Word pro Windows 95 verze 7a,
přílohy byly zkopírovány na skeneru. Tato data byla zapsána na CD.
- 2 -
Tato kniha slovem prostým
vypráví,
všem kdo mají historii rádi,
mnohým připomíná
těžký život,
jiným svoje hezké mládí.
Čtenáři, jsem jenom mrtvá
kniha, přece u mne mnoho
zvíš,
co v dávných dobách se stalo,
z mých listů se poučíš.
- 3 -
Kronika - strana 1
Charakteristika a popis obce Dubějovic
Vesnička Dubějovice jako by si vybrala v tomto kraji ten nejlepší kousek roviny,
mírně nakloněné k jihu pro celý svůj katastr. Nyní v roce 1955 patří k okresu
Vlašim, Kraj Praha. Protíná ji okresní silnice a sice směrem k východu do
nejbližší obce Sedmpan a pak dále na Dolní Královice. Směrem na západ po ní
dojdeme do nejbližšího města Trhového Štěpánova a dále pak po státní silnici jak
říkáme „do celého světa.“.Do Trhového Štěpánova docházejí dnes do nové školy
všechny děti od prvního do posledního školního roku. Dříve se chodilo do školy
do Soutic, které leží na sever od Dubějovice a kde je též náš farní kostel a
hřbitov.
Na jihozápad leží 2,5 km vzdálený Javorník. Z okresního města Vlašimě se k nám
dováží spotřební zboží do prodejny Jednoty, jejíž vedoucí je Emil Zeman a
současně hostinský. V hostinci je též umístěn telefon, který byl zřízen v roce
1948.
Obec leží ve výšce 400 m nad mořem a podíváme-li se od Javorníka, skýtá nám
přímo malebný pohled.Rozloha katastru je 184 ha polí, 16 ha luk, 5 ha pastvin, 9
ha lesa a 5 ha půdy zastavěné.Za obcí směrem k Javorníku je železniční zastávka,
vybudovaná v roce 1938 zásluhou Aloise Procházky čp. 7, který pro tuto věc
nenašel tehda v celé obci pochopené ale naopak ještě mnohé potíže. Na této
zastávce dnes r. 1955 nastupuje a vystupuje denně přes 50 občanů včetně dětí
dojíždějících do školy. Samotná železnice přes dubějovský katastr byla
vybudována v roce 1902. Směrem na východ má konečnou stanici Dolní
Královice. Jako spoj tímto krajem byla vybudována Benešov - Dolní Královice.
Kronika - strana 2
Silnička k zastávce 1948
K zastávce je vede pěkná silnička upravená z původní křivé a hrbolaté polní
cesty v roce 1947-1948. Ze zastávky je vidět nejvíce nakloněná pole k jihozápadu
a sice „Růžkovo“ a „Skalka“, což jsou místní pojmenování. Otočíme-li se
opačným směrem a to na Javorník, vidíme kopec zvaný Javornická Hůra, který
skýtá pohled jakéhosi strážce obce Javorníka, jež je pod ním přikrčen. Hůra má
výšku 584 m nad mořem a my říkáme, že rozráží těžké mraky přicházející od
jihozápadu, když se táhnou nízko nad zemí zatíženy nějakou živelnou pohromou
- 4 -
jako krupobití nebo vichřice. Na západní straně katastru je dubějovské území
odděleno od Štěpánovského lesem zvaným „Stráně“.Jižní hranici javornickými
pastvinami v „Zabitých“ tvoří potok na loukách zvaných „Kosmatky“ a dále les
„Jakšovka“ patřící zdejším zemědělcům, nyní obhospodařován lesní správou ve
Vlašimi. Kůželova mez spojující „ Jakšovku“ s lesem „Kopaniny „ dělí katastr
od javornických polí zvaných „Ostrovy“. Hranice pokračují mezi „Kopaninami“
a loukami se zalesněnou strání u „Dolíčků“ a přechází na cestu dělící „Dolíčky“
od sedmpanských luk u „Kupsánku“. Dále hranice směřují přímo k východu a
dělí sedmpanské pastviny od našich polí v „Hrbkách“ a pokračují až k hořejšímu
rybníku odkud údolím, jímž protéká malý potůček směřují k vysokým lípám u
„Tůmového“ kříže za Lupínkovi. Odtud přechází opět na cestu a táhnou se mezi
sedmpanskými a dubějovskými poli k soutickému lesu „Luha“ až k lesíku
s křížkem u „Donátu“. Odtud pak se hranice vrací druhou cestou mezi našimi a
soutickými poli cestou u „Dolfáku“ až příkop u lesa „Stráně“, který na
„Deveskách“ tvoří hranici mezi naším, soutickým a štěpánovským katastrem.
Kronika - strana 3
Pole jsou zde poměrně písčitá, v II. až V.bonitní třídě. Pěstuje se zde hlavně žito,
brambory a oves, méně pšenice, ještě méně ječmene, pro vlastní spotřebu mák a
v posledních létech se začala pěstovat řepka a cukrovka. Tráva na loukách je
kyselá z příčin spodních studených bažin. Borovice, smrky, modříny a malé
zastoupení dubů tvoří naše lesy. Z ovocných stromů se nejlépe daří švestce a
třešni, hůře však jabloni a hrušni, které trpí rakovinou. Obec se od jara do zimy
chlubí bohatou zelení stromů ovocných pro něž mají občané plné pochopení.
Malá kaplička uprostřed dělí obec na dvě části, náves a famílii. U kapličky bylo
první popisné číslo, bývalý hostinec Josefa Frajta, který si postaví pak na svém
poli směrem k Souticům a¨na samotě, nyní je to domek čp.11 majitel Frant.
Kulík. Z hostince čp. 2 se stala prozatímní stodola.Číslo 2 obývá Josef Hromas a
říká se tam u Pařízků. Číslo 3 je Josef Frajt a říká se u Špičků, číslo 4 František
Kotrč, č.5 byl Josef Kulík a v r. 1945 se odstěhoval do Prahy a starý baráček
rozbořil. Číslo 6 byl kdysi v Dubějovicích největší statek, který vlastnil žid Stein.
V roce 1924 přišel tento statek do veřejné soudní dražby. Občané dubějovští
v dražbě odkoupili asi 70 ha pozemků a zbytek polí, luk a lesa a veškeré budovy
koupil nějaký Kerouš z Kuňovic a hospodařil na nich až do roku 1955. Číslo 7 je
Alois Hrdina, č.8 Frant. Filip, č.9 Frant. Trpišovský, č. 10 František Vošický,
kde se říká u Holubů. František Kulík č. 11, Emil Zeman č.
12“hostinec“,Stanislav Mejšner č. 13, Frant. Mejšner č. 14, Josef Vrána č.16,
- 5 -
obecní odkoupený domek od Františka Vladyky, který se po revoluci r.1945
odstěhoval do pohraničí č. 17
Kronika - strana 4
Bohumil Dekarli č. .18, Jiří Vošický č. 19., Františka Kubíková č. 20, Jaroslav
Kadeřábek č. 21, František Lupínek č. 22, Stanislav Hataš č. 23,Antonín Neužil
č. 24, Miroslav Brixí č. 25, František Novotný č. 26, Josef Filip č.28.,František
Havlíček č. 29, Štěpán Mastík č. 30, Václav Polívka č. 31, Josef Filip č. 33,
František Čermák č.34, Václav Vinš č. 35, František Trpišovský č. 36 nyní
neobydlený, Stanislav Vošický č. 37, Jaroslav Hrabánek č. 39, František Kulík č.
40, Josef Novotný č. 41, Josef Vošický č. 42, F Vinš č. 46, obecní místní národní.
výbor č. 48, Jaroslav Ryšavý č. 49 , Antonín Vinš č, 50, a Jindřich Zeman č. 51.
Z tohoto pořadí popisných čísel chybí celkem 7 domů, které se z různých příčin
zrušily a to ponejvíce tím, že majitelé se z nich vystěhovali pro jejich zchátralost,
odkoupili je nejbližší sousedé, rozbořili a tím získali u svých usedlostí větší místo
jako zahradu a podobně. Tato chybějící čísla se budou postupně doplňovat
novostavbami. Ještě do nedávna bylo v Dubějovicích na mnoha budovách vidět
doškové střechy. Jinak jsou vesměs ¨tyto budovy v celé obci starého nebo staršího
původu neizolované, kamenné a tím i nezdravé a studené. Uprostřed obce je
rybník jakožto hlavní vodní nádrž pro potřeby hašení požárů, kterých byla též
v Dubějovicích hezká řádka a o nichž se také kronika zmíní v dalších jejích
stránkách. Je nutno se též při této příležitosti zmínit, že onen rybník slouží v zimě
nejen jako kluziště, ale jako fotbalové hřiště po celou dobu pokud je zamrzlý.
Jelikož obec leží celkově v rovině, nemají děti v zimě ani pořádnou klouzačku což
postrádá málokterá vesnice.
Kronika - strana 5
Několik slov o založení obecní kroniky v Dubějovicích, kterou začínám
přepisovat z příručních sešitů začátkem roku 1964.
Bylo to desetileté údobí a to od roku 1948 do roku 1958, které se nutně stalo pro
historii naší republiky nezapomenutelné. Byla proto tehdy vydána státní
směrnice odborům školství a kultury okresních národních výborů, aby byly ve
- 6 -
všech obcích založeny obecné kroniky, v nichž by se ihned zaznamenávaly
veškeré události. Byl jsem tehda navržen místním nár. výborem jako obecní
kronikář. Bylo to v roce 1955 a od tohoto roku se měly kroniky začít psát.
Jmenuji se Stanislav Žáček, nar. 7.5.1913 v Dubějovicích, dělník, toho času řidič
z povolání. Neznalost této práce mě přinutila k tomu, abych si vyžádal na odboru
školství a kultury ve Vlašimi informace a instrukce k vedení obecní kroniky. Dost
dlouho jsem přemýšlel jak začít a o čem psát, neboť jsem se nemohl nějak
spokojit tím, abych začal od roku 1955, když moje vlastní paměť sahala o 35
roků zpět. Počal jsem tedy pátrat po nějakých starších pramenech a podařilo se
mi v archivech města Tábora a něco v archivu města Vlašimě za pomoci
táborského archiváře Josefa Vošického, rodáka z Vračkovic u Načeradce získat
poměrně cenné materiály o pravděpodobném vzniku nynější obce Dubějovic.
V příručním sešitě jsem si zachycoval současnou dobu chronologicky a mezitím
stále sbíral různé události ze starší doby. Z mnoha zápisů a poznámek jsem se
pak snažil udělat nějaký celek. Opatřil jsem pro tento účel patřičnou knihu,
nechal namalovat úvodní list jako charakteristiku kroniky a pustil se do práce.
Jsem si vědom, že moje práce má spoustu nedostatků,, ale člověk jako já,
Kronika - strana 6
bez potřebného vzdělání, měl jsem radost i z díla, kterému mnoho chybělo.
Zanechávám tuto práci jako odkaz občanům v Dubějovicích, že až já nebudu
moci z jakékoli příčiny dále psát, nechť není touto mojí prací pohrdáno, ale
naopak dále pokračováno. Mám Dubějovice rád, třebaže jsem v nich prožil i
mnoho nepříjemného, ale kde člověk vyrostl, prožil dětství a mnohé udělal, rád
na tato místa vzpomíná. Moje rodná chalupa stojí uprostřed obce, je to číslo
popisné 44. Vím již dnes, že v tomto domku jméno Žáček zemře se mnou, neboť’
mám jen dceru Marii. Tímto končím krátkou historii o založení kroniky obce
Dubějovic a začínám historii o obci samotné
Ještě několik poučení pro čtenáře kroniky.
Tato kronika byla jak jste již četli založena v roce 1955. Proto také
„charakteristika a popis obce Dubějovic“ /napsáno na prvním listě této knihy/,
se vztahuje na rok 1955, jako tehdejší současnou dobu, kdy se začalo psát.
Taktéž i začátek historie o vzniku Dubějovic na straně 7, kde je
psáno:Dubějovice, vesnice v nynějším okrese Vlašim, se též vztahuje na rok
1955. Dále pak jsou již letopočty psány pokud možno chronologicky, to znamená
v pořadí rok od roku postupně, na okrajích listů. To je psáno úmyslně pro
- 7 -
rychlejší orientaci k vyhledání potřebných údobí a letopočtů. Tyto jsou současně
ještě psány mezi řádky v souvislosti s celkovým děním a událostmi. Prameny o
historii Dubějovic byly získány z mnoha zápisů, z nichž některé uvádím 1.) Dr.
Profous, místní jména v Čechách,2.) Emler,Decem Regiosta Censev, 3.)Vlasák,
okres vlašimský, 4.)Berní rula 1654, kraj kouřimský, 5)Berní rula, kraj čáslavský,
6)Rukopisný přepis berní rule co do schopnosti berní v Čechách v OA Tábor
kraj Kouřim a ‘Čáslav a ještě asi 15 dalších pramenů.
Zapsal kronikář St. Žáček..
Kronika - strana 7
Začátek historie obce Dubějovic.
Dubějovice, vesnice v nynějším správním okrese Vlašim, byla založena na lesní
půdě někdy ve dvanáctém století zemanem- vladykou nosícím jméno Duběj., který
snad své území, na kterém založil obec podle něho pojmenovanou, dostal od
pražského knížete, nebo snad tehdy již spíše krále, jako odměnu za služby, buď
dvorské, ale spíše vojenské. Prvotní usedlíci, Dubějovi poddaní mohli býti i
váleční zajatci. Takový zeman, který dostal od krále půdu, samozřejmě na ní
nepracoval, neboť ruční práce zemědělská byla pod důstojnost šlechtice, třebaže
ani příliš bohatý nebyl. Neměl-li zajatce, opatřoval si práci lidí, kteří neměli býti
z čeho živi. Tím, že jim oddělil od svého majetku určitý kus pozemku, aby na něm
porazili les a započali zemědělské práce, umožnil takovým nemajetným lidem
založené rodiny a existenci. Pochopitelně sám hleděl z toho získati o nevíce.
Nový usedlík prvá tři léta jen porážel les, neplatil pánovi ničeho. Po uplynutí
prvého tříletí byl povinen platit svému pánovi tak zvaný úrok. Ten úrok byl
neumořitelný a věčný. Pán jej také mohl kdykoliv z jeho půdy zahnat. Úrok
každoroční, který poddaní odváděli svému pánovi, platíval se pololetně obyčejně
z jara a na podzim ke svatému Jiří a Václavu nebo Martinu, ale bývaly i jiné
lhůty. Výroční úrok obnášel u celého selského lánu, nebo jak se později říkalo
také gruntu, který byl o výměře aspoň nynějších 20 ha, ale bývaly spíše větší,
v našich krajinách obyčejně 1 kopu a 5 až 10 pražských grošů. Kopa pražských
grošů měla do husitských válek podle odhadu katolického historika profesora
Pekaře v Rakouských korunách hodnotu asi 1700 K, a v nynějších penězích tedy
okolo 8000 Kč.