Kronika školní mistní školy Keblov
Kronika Školní
výňatek z knihy „Ledečsko a Dolnokralovicko“
(napsal Valchář)
Výňatek z knihy „ Finanční prokuratura“
Monografie školy.
Dějiny školy
V Čechách byla podle pověsti první škola v Budči asi v r. 1085, byla latinská a vzdělávali se na ní kněží. Také po založení biskupství v Praze zřízena kapitulní latinská škola pro vzdělávání kněží. Další školy vznikaly při klášteřích. Nám nejblíže taková škola byla v Louňovicích pod Blaníkem a v Benešově. Koncem 12. a začátkem 13.století po příkladě klášterů zakládala některá města také školy latinské. Lid selský neměl práva na vzdělání. Jeho údělem bylo pracovat pro vrchnost. Městských škol stále přibývalo, zvláště za Karla IV. Podle zápisu některých bakalářů byly školy v 16.a17.století zřizovány již na venkově. Tyto školy byly ponejvíce zakládány při hradu a to vrchnosti. Touha naše lidi vedla po vzdělání. Proto dávali své děti vzdělávati pokoutně, poněvadž veřejného vzdělání vrchnost nedovolovala. Vyučovali vysloužilí vojáci světem prošlí, řemeslníci, ale i babičky za kus chleba nebo jiné potraviny. Učilo s čtení, psaní a počtům. První budova školní založena r. 1780 na útraty vrchnosti, jak uvádí pamětní kniha. Roku 1780 byla na místě, kde je nynější škola z příspěvků tehdejšího patrona školního a majitele panství dolnokralovického Karla Josefa, říšského knížete a Palmy, nákladem náboženské matice a přiškolených akcií Sedmipanů, Němčic, Kačerova, Sedlice toliko dřevěná budova o jedné třídě, vystavěná a účelu svému odevzdaná. Měla malou, nízkou světnici a skromný byl byt pro učitele. V této dřevěné budově vyučováno bylo 33 roky. Když stará škola dřevěná, jak zaznamenáno v kronice, již zchátrala a pro dítky malá byla, bylo nejvyšším řízením zemským r. 1813 povoleno a určeno novou školu stavěti. Poněvadž taková stavby zdlouhavě s dělá, tedy se vyučovalo po čas stavby od r. 1814 až 1816 ve staré faře dnes č. 23. Během 3 let byla vystavěna přízemní budova o 1 třídě a 2 místnostech pro učitele z kamene, kryta taškami. Náklad na ni vedly: Náboženská matice, velkostatkáři vlašimští a dolnokralovičtí a čtvrtláníci Jeřábek a Šanda. Ostatní poddaní byli povinní obstarávati dozor materiálu. Dozor nad stavbou touto měli Jan Nápravník a vrchní panství dolnokralovické. Jaké byly stavební náklady, o tom není nikde záznam. Roku 1844 bylo z nejvyššího nařízení povoleno vystavěti dřevník na náklad vrchnosti, náboženské matice a osadníků a zároveň bylo žádáno a nařízeno poříditi při škole studni 6 sáhů hlubokou, která byla roku 1852 dohotovena. Jak kronika uvádí, bylo žádáno, aby dvorek při zdejší škole byl ohražen, avšak takové žádosti nevyslyšení s pokaždé dostalo, až konečně roku 1857 nejen ohrad a dvorku, ale i některé opravy se staly, dána podlaha do školní světnice, stolek s 2 židlemi, 3 lavice pro děti, 3 vnitřní okna s podlahou v nastávajícím pokojíku učitele,dveře atd. ale teprve r. 1861 se skrze lesního Fibicha na panství dolnokralovickém jako pachtýře zkotovila. Když školní patronáty r. 1864 přišly na přiškolení osadníky, dostala se z vyšších míst rozkazů, aby se vystavěla ještě jedna učebna, kterou pro krátkost času nebylo možno vystavěti. Aby se přece nechalo ve 2 třídách vyučovati, z dorozuměním učitele Jana Hejla ustanoven velký pokoj učitelův k vyučování, dokud nová budova nebude vystavěna. Že pak učitel povolil ten pokoj k vyučování dal školní výbor zdejší za náhradu kuchyň učitelovu přehraditi. Pro durhou třídu obstaráno palivo – 6sáhů měkkého štěpinového dříví 30ti palcového na každodenní vyučování a jeden takový sáh na nedělní vyučování. Na čištění druhé školnice přidáno 12zl.60gr.každoročně ve čtvrtletních dekursivních lhůtách. Velmi významným stal se zákon z r. 1867, kterým zaručovala se svoboda vědy a učení, kterýž zbaveny byly vlivů náboženských aj. Pokrok nastal upravením příspěvků zemi ke stavbám škol a znovu oprávnění jazyků obou zemských na školách našich. Poměr církve ke škole vymezen byl zemským zákonem r. 1868, ustanoveny zemské, okresní a místní školní rady, ve kterých dostalo se účasti na správě škol nejen státu, ale i obcím a církvím. Tím, že zákonem tímto odstraněn byl vliv církve na školu, nestala se tato beznáboženskou, jak se rádo a z úmyslem hradila. Školy staly se útočištěm všech vyznání, nastala náboženská rovnoprávnost. Politické zřízení školní, vydané v r. 1805 hrabětem Rottenhanem bylo docela zrušeno říšským zákonem školním a r. 1869 škola přestala být zřízením jen pro chudé a nižší stavy. Nařízena všeobecná školní povinnost od 6-14 let a vyučování založeno na výsledcích novodobého bádání ve vychovatelství. Od r. 1888 stala se škola 3třídní, od r. 1902 4třídní do r. 1905. Zřízením samostatné školy v Němčicích stala se škola opět 3třídní. Od r. 1906 v době, kdy byla škola školou 3třídní, měla ve 3 třídě v najaté světnici čp. 5, kdež se vyučovalo i v době 4 třídní. R. 1898 byla přízemní budova rozšířena přístavbou 1 patrovou k zadní části budovy příléhající. Stavbu provedla m.š.r. na základě plánů a rozpočtu vyhotoveného stavitelem dolnokralovickým Čeňkem Nevečeřalem. Na stavbu dozíral stavitel Aleksandr Průcha z Vlašimi. Zemská subvence na stavbu tuto obnášela 3.200K., veškeré stavení náklady a práce řemeslnické činily 20.665,66KPřístavby má 2 třídy, kabinet, pokojík pro učitele, který byl přeměněn od 1.září 1931 na školní kuchyni, kuchyň pro řídícího učitele a záchody pro děti. Škola je umístěna n vlastní budovy. Vzdušný obsah třídy je 1 třída 216, 2 třída 183 a 3 třída 221 metrů krychlových. Školní kuchyně má 36,3 metru krychlových. Květinová zahrádka zřízena r. 1920 – měří 39 metrů krychlových a dvorek 86,3 metrů krychlových.
Majetek školy
Koncem listopadu r. 1889 ohraženo pole za usedlostí v. Boudy a určeno pro školní zahradu., Vykazovala oddělení okrasné 128 m2, zelinářské 162m, školku 152m., pole pokusné 133m, botanické 17m, semeniště 29m2. Půda zahrady byla jílovitá a mělká. Nebyla potřebnou vodou opatřena. Roční dotace od m.š.r. obnášela na ni 50Kč. V květnu 1892 zařízena ve školní zahradě tělocviční nářadí, bradla s hrazdou, při zkušebním poli v r. 1910 schválen plán zahrady, která byla znovu oplocena. Pamětní kniha v r. 1917-18 uvádí „za úřadování předsedy místní školní rady jsou hospodářské poměry zdejší školní obce již 5 let velice neuspořádané a místní školní rada nekoná svých povinností, čímž škola velice trpí. Plot u školní zahrady již 5 let ztracen, neopraven dosud, ač to bylo již 31.8.1918 okresním školním výborem nařízeno. Ze školní zahrady stalo se pastvisko pro husy a kozy, které tam vše ničí. Dne 14.1.1919 vykonal okresní školní výbor při komisionelním řízení zjištění stavu školní zahrady, která dosud neoplocena a více zpustla až úplně zanikla výměnou za pole p. J. Charvátovi. Jiného pozemku již obec škole nedala. Po celý rok 1889 jednalo se o zřízení školní budovy neb přístavbu školy dosavadní. Za účelem přístavby projednána již koupě stavební od občana Josefa Drdela čp. 16 a zhotoven plán, ale když záležitost měla již býti skončena, zmařil ji celou náhlý odpor některých členů místní školní rady. Pro ozdobu školy zřízena v r. 1920-21 před školou zahrádka. Tato novota vyvolala značných odporů občanů, zvláště sousedů. V té době postaven na školním dvorku chlívek nákladem 550K.Pojištění budovy školní proti požáru zvýšeno z 3.171K na 30.000K u pojišťovny Slavie.
Ve staré škole
Od pradávna vedla touha naše lidi po vzdělání. Proto dávali své děti vzdělávati pokoutně, veřejného vzdělání jim vrchnost nedovolila. Pokoutně vyučovali vysloužilí vojáci, světem prošlí, řemeslníci, ba i babičky za kus chleba či jiné potraviny. Učilo se čtení, psaní a počtům. Řádné školy povstaly z těchto škol pokoutných. Ubohý stav našeho školství nejlépe charakterizuje budovy školní, fara v místě vynikala výstavností nad ostatními budovami, ale škola krčila se jako popelka mezi ostatními chalupami a byla mnohdy v horším stavu než obecní pastouška. V takové chalupě vyučovalo se pokud nespadla nebo nevyhořela. pro tehdejší školu byl nejpřípadnější lidový název „myšárna“. Děti chodily do školy od 6-12 let nejvýše v zimě, od jara do zimy byla docházka nepravidelná a často zely třídy prázdnotou. Jak vidno z diagramu docházky, docházka školní nebyla zprvu povinná. Po vykonané zkoušce vikářem, to by okresním školním dozorcem, nastaly dětem prázdniny. Malé děti slabikovaly. Hojně se četlo v katechismu, bibličce a evangeliích, nejvíce před nedělí. Malí žáčkové psali křidlicí na tabulkách, na ně se též počítalo i kreslilo. Větší žáci psali brkovými péry na hrubém konopném papíru, sešitů dříve neznali. Písmo bylo německé „švabach“ tzv. kurentní. K veřejným zkouškám připravil učitel „foršichty“. Byly to čtvrtky na nichž žáci snažili se co možno kaligraficky ukázati své písařské umění. Papír učitel dětem sám linkoval, péra přiřezával a z každých 4 brků přinesených zůstalo jedno učiteli za práci. Inkoust připravoval si učitel z duběnek, děti si jej nosili v lahvičkách. Lavice byly pouhé trámy. Děti sedávaly po zemi a kde kdo mohl. Kázeň udržována březovou metlou nebo rákoskou, děti sami museli jej přinášeti, aby byly poučené učitel je napravoval. Jiné tresty byly „klečení na hrachu, po škole, místo hanby nebo oslovská lavice“. Hodní žáci byli zapisováni v „zlaté knize“, nehodný „ v černé knize“. Z knihy hanby, jež zachovala se u starých památek školy keblovské jsou popsané listy vytrhány, takže zůstala čistá. Pamětní kniha založena r. 1824 učitelem Janem Hejlem.
Přiškolené obce
Přiškolené obce ke škol keblovské patřily od nepaměti k panství dolnokralovickému, vlašimskému a čtvrtléníkům Švandovi a Jeřábkovi, svobodně usazeným.
1) vesnice Keblov měla r. 1824 40 domů, faru, školu a kostel, 288 katolíků, 9 židů, 36 katolíků školou povinných a 3 židovské děti.
v r. 1900 – 335 katolíků, 8 židů
v r. 1910 – 344 katolíků, 5 židů
v r. 1921 – 336 obyvatelů
v r. 1930 – 336 obyvatel v 59 domech
2) vesnice Sedmpany měla 40 domů, 259 katolíků, 36 židů, 35 katolických dětí, 8 židovských školou povinných v r. 1824
v r. 1900 – 408 katolíků, 8 židů
v r. 1910 – 306 katolíků, 6 židů
v r. 1921 – 325 obyvatel
v r. 1930 – 247 obyvatel
Sedmpany náležejí k pol. okresu benešovskému a lží směrem severním od školního místa ½ hodiny vzdálené. Více než polovina cesty vede po okresní silnici, částečně lesem a zbytek polní cestou. Cesta vede přes kopec kolem kapličky, která je zasvěcena 14 pomocníkům. Stojí na rozhraní dolnokravického a vlašimského okresu. Je postavena na návrší.
3) Sedlice náleží k pol. okresu ledečskému a je od Keblova vzdálena 20 minut polní cestou. V roce 1834 v 18 domech měla 100 katolíků a 6 katol. školou povinných dětí
v r. 1900 – 144 katolíků obyvatelů
v r. 1910 – 141 -„-
v r. 1921 – 134 -„-
v r. 1930 – 113 -„- v 24 domech
4) Němčice leží v témže okrese vzdálena ½ hodiny od místa školního. Dokud nebyla nynější silnice, byla cesta do Keblova neschůdná. V r. 1824 bylo ve 35 domech 244 obyvatelů katolických a 35 židů. V témže roce bylo 30 katol. a 10 židovských školou povinných dětí
v r. 1900 – 234 obyvatel
2) Kačerov vesnice o 17 domech, v nichž r. 1824 bylo 136 obyvatel katolických., 10 židovských, vzdálena je ¾ hodiny, má velmi špatnou cestu přes les do Keblova. V témže roce měla 12 katol. a 4 židovské děti školou povinné.
v r. 1900 – 102 obyvatel
Roku 1905 zřízena expozitura v Němčicích , kamž docházely i děti z Kačerova. V r. 1906 stala se Němčická expozitura školou samostatnou a tím Němčice a Kačerov odešly od školní obce Keblovské.
6) Javorník měl r. 1824 32 domy, z nichž bylo jen 8 domů ke kolatuře keblovské. V těchto domech bylo 59 obyvatelů a jejich děti měly chodit do školy keblovské. Poněvadž cesta vedla přes lesy a byla nepohodlná, docházely děti do školy Štěpánovské, kamž dodnes docházejí. Školní obec souhlasila s farností, která měla r. 1857 1129 katolických duší a 116 židů. Z těchto bylo školou povinných dětí katolických 179 a židů 17.
Naši předchůdci za školní katedrou
Až do roku 1798 nebylo zde řádně dosazeného učitele. Odrostlejší děti chodily do školy Křivsoudovské nebo Dolnokralovické, malé děti vyučovali starší vojáci nebo i matky, jak v kronice zaznamenáno.
1) v r. 1781 byl od přiškolených osadníků přijat pro cvičení dítek František Petrides, který tu až do r. 1786 (tedy 5 let) vyučoval a potom do školy Zhořské přesídlil, poněvadž zde žádné vyměření živobytí pro učitele ustanovené nebylo, jen tak z milosti byl živ. Proto také když dluhů okolo 70zl. zde nadělal, odešel.
2) v r. 1787 od kolaborníků byl přijat nezkušený muž Matěj Křižala pro vyučování dítek na zdejší školu a vyučoval zde až do r. 1798 (11 let). Když nevyšším zřízením zemským byl učitel na zdejší školu přijat, odešel do Kutné Hory a tam jako hokynář v česneku, cibuli atd své živobytí provozoval a v té době náležela škola dozorčímu diskriptu sonickému. Dozor vedl Antonín Tomáš Veselý, dětem děkan a biskupský vikář v Souticích, jenž r. 1788 vysokým c.k. guberniem byl potvrzen co školní inspektor ve vikariátu sonickém. Po něm vedl dozor Antonín Janiali z Janiali, děkan v Lukavci, biskupský vikář sonického vikariátu. Dle nejvyššího zřízení zemského po dnu 19.května 1798 byl na zdejší školu dosazen Tomáš Mareš, rodilý z Nové Cerekve, jako zkušený učitel, tenkráte 18letý, pomocník v Branišově, jež zde do r. 1816 (tedy 18 roků) pracoval. Napotom skrze opilství kořalečního nápoje byl učitel borovnický Vojtěch Kosík do školy v Kalištích na panství dolnokralovickém přeřazen a následkem tam uprázdněného místa přesídlil Tomáš Mareš do školy v Borovnici. Dozor vedl výše jmenovaný vikář. Příjmy učitele Tomáše Mareše byly a na dávkách:
od obce 9 měr žita a 1zl 15kr. 11zl. 15kr.
z obec. výplaty 6 měr žita a 1 zl.15kr. 7zl. 30kr.
z obec. výplaty 1 měr. ječmene a 1 zl. 1zl.
od vrchnosti čachtické 2 vědra piva 4zl.
z keblovské kostelní kasy 44zl. 32kr.
rovněž z téže na místě příspěvku škol. fondu dle guber. výnosu z 12.7.1812 č. 24, 091 6zl. 40kr.
na škol. platu 55zl. 48kr.
na koledování a koláče 6zl. 20kr.
od pohřbů průměrně 10zl. 30kr.
úhrnem 146zl. 15kr.
Mezi platy školmistrovi , učitelu patřil parcales, jarmarkales, dušičkales, sobotáles, montales, calefactura cretales, condelales, masopustales, zvoničkales, od funusů a od psaní a nalepování na desky listů malým pacholatům. Nejvyšším mimořádným příjmem školních pomocníků bývala koleda. Dříve chodíval kněz s učitelem a kostelníkem dům od domu, aby vybíral kolední dárky. K povinnostem učitelovým patřila i služba kostelu. Učitel byl zároveň i řiditelem kúru, kostelníkem, zvoníkem. Vyzváněl klekání na bohoslužby, proti mračnům. Mnohdy musel kantor i hostie péci a kněze k nemocnému jako ministrant provázeti. O žních dostávali obilí posnopné a o pouti a posvícení koláče, o velikonocích vajíčka, za psaní „tří králů“ a dárky o Řehoři. Ukázka obsazování míst z r. 1858. „Povýšením učitel Václava Jerie uprázdněna jest patronátu. Jeho c.k. opí.Velič. podřízená, ročně 318 zl. vynášející česká farní škola v Čibuze, okres. úřadu Králové-Hradeckého, kraje též Králové-Hradeckého, což veškerému učitelstvu diecesnímu s tím podotknutím nám se dává, aby dotyční kandidátové své vlastnoručně zhotovené k národnímu c.k. priv. Banku nadepsané, stáří, stav, jazyk a hudbovědu vykazující a vysvědčení o učební způsobilosti mravech a dosavadním působení opodstatněné žádosti cestou představených okres. škol. dozorství do 4 neděl u nížepsaného dozorství podali.
Škol. dozorní úřad okresu Jaroměřského v Holohlavech dne 30.června 1858 podpis Pokorný
16.11.1975.
Protože patřili učitelé i jejich pomocníci pod přímý dozor farářů, museli se před nastoupením ohlásiti u místního faráře, ten pak pomocníka poslal k učiteli do školy. Tam obyčejně dostal několik otázek ohledně způsobilosti. Když prokázal pomocník náležitou znalost v hudbě, která byla hlavním požadavkem, přijal jej učitel a uvědomil o tom svého přestaveného – faráře. Tomu musel při nastoupení učitel i pomocník složiti vyznání víry, jež se konalo při nedělních nebo svátečních bohoslužbách za přítomnosti věřících. Podobným slavnostním způsobem přijal farář učitele za ředitele kúru. Pomocník učíval pravidelně jen za stravu, prádlo a byt, jež míval ve škole, byl považován za člena učitelovy rodiny. Příjmy učitelů i pomocníků byly postupem času od 18.století upravovány a zlepšovány. Ale i po úpravě a zlepšení zůstaly dále hubenými, takže si učitelé museli přivydělávat obyčejně vyhráváním po hospodách.
4. dalším učitelem na zdejší škole byl ustanoven dne 15. dubna 1816 učitel Jan Hoffman z Kaliště, který zde až do svého úmrtí r. 1823 (tedy 7 let) působil. Příjmy jeho byly tytéž jako měl jeho předchůdce, dozor vedl Martin Racek, děkan a biskupský vikář v Zahrádce, po smrti učitele Jana Hoffmana až do ustanovení nového učitele byl ustanoven jmenovaným vikářem syn J. Hoffmana Patric Hoffman jako provizor.
5. Vysokým zřízením zemským ze dne 20.12.1823 č. 63.164 byl na zdejší školu jako učitel potvrzen Jan Hejl, pomocník na škole v Platiští u Hradce Králové, jsa stár 25 roků. Týž narodil se v Bříze na panství dolnopřímském. Nastoupil zde místo 19.2.1824 a od té doby ku spokojenosti představných podle možnosti a svědomitého přičinění až do své smrti působil tj. 3.4.1868 (tedy 45 roků).Nebylo sice povinností používatí pomocníka pro zdejší školu, avšak dle nahlížení učitele Jana Hejla pro schopnější vyučování, týž po více roků s místním duchovním p. Václavem Vamberou následující pomocníky přijímal a na své vlastní výlohy vydržoval. Byli to:
a) Václav Sedlák, rodilý z Chlumu na panství vlašimském, pro učitelství v Praze zkoumaný. Týž byl pro zdejší školu dne 25.10.1830 s potvrzením vikariátním přijat a působil zde do 30.4.1837. Potom skrze německou řeč, aby se naučil, odebral se jako hudebník s jinými do Vídně, kde pak od učitelství odstoupil a jiného živobytí se přichytil.
b) Josef Veniger, rodilý v Opočně, byl dne 15.8.1840 z vůle představených od učitele za pomocníka pro zdejší školu přijat, jenž zde a do 25.7.1843 byl a odtud do Svinčan za pomocníka odešel.
c) Dne 18.září 1843 byl od učitele a vyšších představených zase za školního pomocníka přijat Jan Voženílek z Čepu na panství pardubickém. Týž dne 20.4.1844 za pomocníka do Zruče odešel.
d) dne 1.září 1844 byl za pomocníka přijat František Petr z Oujezdce u Jičína, který odbyl zkoušku na hlavní škole Jičínské a zde do 15.11.1849 vyučoval. Pro nemoc kališťského od viakriatního úřadu byl jako zástupce tamní školy poslán. Zda od 15.11,1849 do 13.9.1866 učitel Jan Hejl nějakých pomocníků měl , není v kronice zaznamenáno. Činí se však zmínka, že v r. 1865 až v r. 1866 pro nedostatek podučitelů toliko Jan Hejl vyučoval.
e) Antonín Váška, rodilý v Kuňovicích, stár 20 roků, uzpůsobilý na hlavní škol v Praze od veledůstojného úřadu třídnického byl pro zdejšího školu do podučitel ustanoven, který úřad dne 13.9.1866 započal. Počátkem tohoto školního roku stala se zdejší škola dvoutřídní. Pro nedostatek místa v budově školní byla pro druhou třídu najatá místnost v č. 5 , v kteréžto třídě zmíněný podučitel až do 3.4.1868 vyučoval. Cís.kral.stát.knihovním úřadem v Praze byla učiteli Janu Hejlovi 30.7.1836 následující vyměřena:
z berní pokladny:
6 měr žita á 2zl………………………………………………………………12zl.
1 měr ječmene á 1 zl. 30 kr………………………………………………..1zl. 30 kr.
9 měr žita od obce á 2 zl………………………………………………….18zl.
2 vědra piva od vrchnosti ………………………………………………..3zl.
Školní plat:
celoroční, který se učiteli platí za
82 dětí po 1 ½ kr. týdně, celkem za 47 týdnů ………………………..96zl. 21kr.
za koledu a koláče od přiškolených …………………………………..6zl. 20kr.
Z kostelní pokladny:
z této bral celkem………………………………………………………...51zl. 38kr.
celoročně škola spotřeb. poplatky –průměr……………………13zl. 30kr.
--------------------------
201zl. 39kr.
Nápravník Ponetz Ant. Jan Hejl
direktor místní učitel
Druhá fasse zní:
Pardubický kraj Dieceze Královéhradecká
Okr. hejtman v Ledči Škol. distrikt: Dolnokralovický
Fasse:
nebo skutečné přiznání a udání o škole v Keblově pod patronátem Nábož. Matice se ucházející o počtu povinných dětí obojího pohlaví a jaké příjmy škola má.
Školou povinné dítky: chlapci dívky celkem
v Keblově 19 20 39
v Kačerově 11 8 19
v Sedlici 7 9 16
v Němčicích 19 19 38
v Sedmipanech 18 27 45
----------------------------------------------------------------------------
74 83 157
Poznámka:Na základě pol.škol.zřízení XVIII odst. § 349 jest nutný podučitel, který byl po kolik roků na vlastní útraty učitelem J.Hejlem vydržován a který 15.11.1849 do Kališťské školy přesídlil.
a) chudých, které se bezplatně vyučují 42 39 81
b) ti, kteří platiti mohou 32 44 76
na základě odst.§ 176 pol.zřízení škol
odečtením dítek, které pro nemoc
nebo pro jiné překážky školu navštěvovati
nemohou 4 4 8
plat 28 40 68
Příjem učitelů konven.,měny zl.,kr.
1) Z berní poklady 6 měr žita po
1zl. 20kr. 8
1 míra ječmene á 1z. 1
2) od přiškolených z každého čísla majícího
polnosti 1 český mejtník nebo 1/10 strychu
žita činí úhrnem 9 měr á 1zl. 20kr. 12
Od každého dítek usedlíků 1 český mejtník
nebo 1/16 strychu žita na základě komisionil.šetření ze dne 27.6.1850 6 měr 2 mejt. po 1zl. 20kr. celkem 8zl. 10kr.
Poznámky: Připomíná se, že učitel dostává špatné žito mimo to musí sám od domu k domu jako žebrák po něm choditi. Co se týká žita za každé dítě 1 mejt. Připomíná se, že přiškolení usedlíci od r. 1843 zdráhají se je učiteli odváděti.
zl. kr.
3) Z kostel. kasy celoročně 20 37
4) Škol. plat na zákl. komis.šetření
z 27.6.1850 celoročně 74 04
5) Od přiškolených za koledu a koláče 2 30
6) škola 2 15
úhrnem 127 96
Poznámky: Pokud se týká koledy a koláčů, připomíná se, že učitel ty samé obdrží jen tehdy, když sám je osobně vybírá poněvadž vyučování školní nemůže zanedbávati, přichází o tyto daty. Konečně domnívá se podepsaný , že v X.odst § 192 pol.zřízení škol. uvedené příjmy učitelovy pokládati za dary a nestálé příjmy.
Od toho dlužno odečísti dle pol.zříz.škol. X. odst. § 170 za čištění 1 škol. světnice obnáší vždy čistý příjem 12 zl., úhrnem 115zl. 96kr.
V této fassi jsou veškerý tyto uvedený příjmy správně udány, následkem toho nebyly zamlčeny žádné ani ty nejmenší vedlejší příjmy. Kdyby se tedy při příští místní přehlídce nějaká lest, podrobuje se jakémukoliv zaslouženému trestu na důkaz toho vlastnoruční podpisy. Dáno ve škole v Keblově dne 9.února 1851, podepsáni:
Antonín Žák m.p. Václav Vambera, m.p. Jan Hejl,m.p.
představený v Keblově místní duchovní učitel
V roce 1863 byly upraveny jmenovanému příjmy takto:
Příspěvky z plodin:
Každoročně 6 9/16 zad. žita á 3zl……………………………………………….20zl. 67kr. r.m.
od 150 přiškol. čís.novoroč.grošů á 3kr………………………………………...3zl. 13kr.r.m.
od 98 přiškol.domů čís. 98 koláčů……………………………………………….1zl. 38kr.r.m.
z obec.kasy 6 měr zad.žita á 2zl……………………………………………..…..12zl.
z obec. kasy 1 míra zad ječmene á 1zl. 50kr………………………………....1zl. 50kr.r.m.
příspěvky ze záduší……………………………………………………………..…20zl. 37kr.r.m.
školní plat…………………………………………………………………………….216zl. 12kr.r.m.
příspěvek od obcí za vyuč.chudých dítek………………………………….46zl. 13kr.r.m.
školové pohřeb.poplatky………………………………………………………..2zl. 40kr.r.m.
čištění třídy…………………………………………………………………………12zl.
k vytápění školní světnice 6 sáhů dříví
355zl. 72kr.r.m.
C.K. místodržitelství dne 22.srpna 1863
V roce 1866 měl týž učitel 4069zl. 84kr. a podučitel 126zl. Dozor vedl od r. 1845 až do r. 1861 p. František Trnka, farář v Dolních Kralovicích, dozorce škol, distrikt dolnokralovického vikariátu. Od r. 1861-1869 p. Schmidt, farář Čechtický, biskupský okres. vikář a dozorce škol distriktu dolnokralovického vikariátu.
6) Arnošt Teplý, syn učitele Václava Teplého z Křešína, narozen r. 1847 v Hnátnici, stár 19roků, uzpůsobilí co učitel pro obecné školy v Olomouci, byl od školního úřadu v Čechticích co podučitel při zdejší farní škole ustanoven. Po úmrtí učitele Jana Hejla byl od 3.4. až do konce července 1868 na provisora školy.
7) Josef Pojezný podučitel v Trh. Zahrádce rodilý v Želivě, působil na zdejší škole od 3.8.1868 do 30.11.1872 (tedy 4 roky) a to nejprve do 30.1.1869 co provisor, nemoha obdržeti pro jakousi příčinu, jak v kronice školní zaznamenáno dekret. Teprve 1. února 1869 dostal se mu od biskupské konsistoře v Hradci Králové potvrzujícího dekretu ze dne 21.1.1869 co farnímu učiteli školy zdejší. Dne 14.2.1869 skládal jmenovaný slib a služební přísahu veřejně ve zdejším kostele při velkých službách božích. Smutná zkušenost z války r. 1866 dal podmět k novým dalekosáhlým zněním ve školství národním, Státním základním zákonem z 21.12.1867 a říšskými zákony zemskými k tomu se vztahujícími, byla tereziánská škola obecná docela přeměněná. Škola byla oddělná od církve, vrchním vedením škol. převzal stát a ostatní správa škola přešla na místní, okresní a zemské školní rady, složené ze zástupců vlády, obcí, církve a učitelstva.
8) Na základě těchto školních zákonů byl dekretem c.k. okres. škol. v Ldči ze dne 11.4.1870 ustanoven zde Bohumil Fišer, rodilý v Uhlířských Janovicích, 23 roků starý, který vykonal zkoušku způsobilosti pro hlavní školy v Praze. Působil zde od 2.5. – 5.9.1870, na to byl ustanoven podučitelem ve Zruči. Kteří z podučitelů zde ustanovení byli od 5.9.1870 do 1.10.1873 nedalo se z kroniky zjistiti.
Po r. 1872
9) Josef Hála, řídící učitel (od 5.9.1872 do 15.9.1878) K návrhu jeho byla v dubnu r. 1873 zdejší hrbolovatá náves urovnána a lipami vysázená, jeho přičiněním založena zde r. 1874 knihovna žákovská a knihovna lidová.
František Petřík, podučitel (od 1.10.1873 do 1.10.1874), narozený 1854 v Rozkoši u Kutné Hory, abiturient vyšší reálné školy v Kutné Hoře.
Jan Soukup, podučitel (od 1.10.1874 do 18.11.1875), narozený v Jilemnici 1864, náboženství evangelického. Následkem nedostatku učitelských sil ustanoven při zdejší škole výpomocným učitelem. Zdejšího starosta obce Josef Žák, jenž zde vyučoval od 18.11.1875 do 15.7.1882.
10) Václav Mandl, řídící učitel (od 15.9.1878 do 1.9.1905, nar. 8.9.1841 v Nakvasovicích, až do ustanovení svého na škole zdejší působil jako správce 1 třídní školy v Ovesné Lhotě . Byl členem obecního výboru od r. 1904-1911. První industriální učitelkou na zdejší škole byla Marie Kudrnová z Vrbky, narozená 18.11.1866, místo nastoupila 3.1.1887.
Antonín Šindelář, podučitel (od 5.9.1882 d 1.9.1889(, narozen v Borovnici r. 1863, nabyv vysvědčení dospělosti na učitelském ústavu v Kutné Hoře v. 1882, byl ustanoven dekretem ze dne 21.2.1883 definit podučitelem při zdejší škole. Od 1.9.1888 rozšířena zdejší škola dvoutřídní na třítřídní postupnou. Definitivním učitelem ustanoven Ladislav Ticháček, který zde působil od 1.9.1889 do 1.9.1896. Dne 12.9.1891 ustanoven zat. podučitelem Antonín Vinopal, jenž dne 4.8.1892 byl z okresu propuštěn. Týž vykonával předběžná studia na c.k. gymnáziu v Jičíně a jednoroční kurs v Praze. Od 1.9.1895 působil zde jako zatímní podučitel František Mašinda, který po vykonaných studiích na c.k. učitel. ústavě v Kutné Hoře podrobil se r. 1892 zkoušce dospělosti. Od 1.9.1895 působila na zdejší škole jako výpomocná podučitelka Marie Hnátová, která byla dnem 5.8.1897 ze školní služby propuštěna. Dne 1.9.1896 nastoupil zde místo jako zatímní učitel Antonín Kamberec. Ochuravěl prudkým reumatismem kloubním, byl po čas své nemoci zastupován od 13.11.1896 do 1.1.1898 defin. podučitelem dolnokralovic Antonínem Špatenkou.Od 1.1.1898 do 1.2.1899 Marií Vlčkovou, zkoušenou učitelkou a od 1.2. do 1.11.1899 Pavlou Loschnerovou, býv. výpomocnou podučitelkou v Neustupově. Po výpomocné podučitelce Marii Hnátkové obdržel zde místo zatímní podučitel František Blábolil, zkušený kandidát učitel na Březových Horách, narozený, působiv na zdejší škole od 1.9.1897-1.9.1898. Od 1.9.1898 do 1.9.1900 působil zde jako výpomocný podučitel Josef Robert Pravda, zkušený kandidát učitel rodem ze Zruče. Vynesením zemské školní rady přeložen byl definitivní podučitel v Košeticích Rudolf Vilt, dne 1.11.1899 na místo defin. podučitele při zdejší škole, kteréž místo zde až do 1.9.1900 zastával. Na místo defin. učitele ustanoven po druhé zdejší býv. zatímní podučitel František Blábolil, vyučoval na zdejší kmenové škole od 1.9.1900 do 1.4.1905, když při zdejší škole byla dne 1.1.1903 otevřena čtvrtá postup. třída. Když 1.4.1905 zřízena byla pro osady Němčice a Kačerov expositura při zdejší škole v Němčicích, vyučoval na ní do 3.10.1906, kdy tato expositura stala se samostatnou jednotřídní školou. Od toho dne stala se zdejší škola opět trojtřídní.
Současně s posledně jmenovaným učitelem 1.9.1900 ustanovena byla zde tatím podučitelka Anna Králová, kandidát učit. narozená v Hodkově, působila zde do 1.9.1901. Od 1.9.1901 jmenován zatím . podučitel Josef Havlena, který zde působil do 1.1.1903. Zákonem zemským ze dne 27.1.1903 č. 16 byla místa podučitelská přeměněná v místa učitelská II.třídy a místa učitelská označena jako místa učitel.I.třídy. Místo zatím. učitele II.třídy se zkouškou dospělosti nastoupila dne 5.1.1903 Marie Vondráčková, narozena v Kostelci nad Černými Lesy, působivší zde do 28.2.1905. Od 1.4.1903 do 31.7.190? působil zde jako výpomoc. učitel II.třídy Emanuel Růžička, absolvent vyšší reálné školy v Kutné Hoře, který byl z místa propuštěn na jeho místo ustanovena Zdeňka Voráčková, bývalá zatímní učitelka II.třídy ve Zruči. Též nastoupila zde místo dne 1.8.1903 působíc zde toliko do 10.10.1903. Dne 10.10. nastoupil zde místo zatímní učitel II. třídy Eduard Neudorfel, Artur. učit. ústavu naroz. v Budči, který byl dne 1.1.1904 z ohledu služebních přeložen do Vrbky. Na místo jeho ustanoven Josef Šusta, výpomocný učitel v Kutech. Nastoupil zde místo teprve 19.1.1904 a působil zde do 1.9.1905. Místo po zatímním učiteli II. třídy Marii Voráčkové obdržel zde Václav Vanda, dříve zatímní učitel II. tř. v Dol. Kralovicích, který zde působil od 1.3. do 1.9.1905.
Václav Vlček, naroz. r. 1859 v Libži od 1.9.1905 jako zatímní učitel zde působil. do února 1906. Byl ustanoven jako řídící učitel na zdejší čtyřtřídní školu. Po odbytí nižší německé reálky v Jihlavě studoval ve čtyřech ročnících c.k. učit. ústavu v Kutné Hoře, kdež nabyl r. 1880 vysvědčení dospělosti a v r. 1882 vysvědčení způsobilosti. Působil jako učitel a podučitel na ob. třítřídní škole v Pertolticích, jako učitel ve Zruči, jako řídící učitel ve Studené. Za jeho působení nebyl i zde učitelé I. třídy.
a) František Blábolil, definit. učit. až do 3.10.1906
b) Josef Hejna, zatímní učitel od 1.3. do 30.8.1907. Narodil se v Kácově Lhotě, předběžná vzdělání nabyl ve čtyřech nižších třídách c.k. reálky v Praze, ve č. ročnících c.k. učit. ústavu tamtéž a v r. 1902 dosáhl vysvědčení dospělosti a 1905 vysvědčení způsobilosti na tomtéž ústavě.
c) Josef Pekárek, defin. učitel od 1.9.1907 do 31.8.1909. Narozen v r. 1879 v Liběnicích, evang.reform. nábož. vyznání vzdělává se ve 4 nižších třídách c.k. reálky v Kutné Hoře, ve čtyřech ročnících c.k. učitel. úst. tamtéž, kdež nabyl v r. 1900 vysvědčení dospělosti a v r. 1902 vysvědčení způsobilosti.
d) Karel Saksl, zatímní učitel od 1.9.1909 do 28.2.1910. Narozen v Huboši, vykonal přípravná studia v I . až IV. třídě c.k. reál. gymnázia v Příbrami ve 4 ročnících c.k. učit. úst. tamtéž, kdež tak nabyl v r. 1900 vysvědčení dospělosti a v r. 1902 vysvědčení způsobilosti. Přeložen byl c.k. zem.škol. radou z příčin služebních n místo defin. učitele na dvoutřídní školu v Pláni ve škol. okrese Kralovic.
e) Jan Šafář, defin. učitel od 11.3. do 15.9.1910. Narozen 1885 v Mašovicích, vykonal po odbytí měšťanské školy v Chýnově přípravná studia ve 3-7 třídách reálky v Písku, kdež r. 1905 nabyl vysvědčení maturitního. Po podniknuté defin. zkoušce na c.k. učit. úst. v Praze obdržel v říjnu 1906 vysvědčení dospělosti a v r. 1908 na tomtéž ústavě vysvědčení způsobilosti.
f) Bohumil Haták, zatímní učitel od 16.9.1910 do 1.8.1928. Narozen r. 1884 v Lešanech, vykonal po odbytí měšťanské školy v Kolíně přípravná studia ve 4 ročnících c.k. učit. úst. v Kutné Hoře, kdež byl r. 1904 vysvědčení dospělosti a r. 1906 vysvědčení způsobilosti. Od svého nastoupení byl zde pokladníkem zdejšího spořitelního spolku, jednatelem besedy hospodářské a od r. 1912 jednatelem hasičů
Učitelé II. třídy zde byli:
a) Theodor Černý, zatímní učitel od 1.9.1905 do 31.8.1906. Narozen 1886 v Praze, vykonal přípravná studia v 1-4 třídě c.k. gymnázia v Praze a ve 4 ročnících c.k. učit. úst. v Soběslavi, kdež r. 1905 nabyl vysvědčení dospělosti.
b) František Bíla, zatímní učitel od 15.9.1905 do 31.8.1906, narozen 1886 v Hněvkovicích, vykonal po odbytí 2-3 roč. měst. školy v Ledči přípravná studia ve 4 ročnících c.k. reál. ústavu v Kutné Hoře, kdež nabyl v r. 1905 vysvědčení dospělosti.
c) Josef Poláček, zatímní učitel od 1.9.1906 do 31.8.1907, narozený ve Zruči, vykonal přípravná studia na c.k. vyšší reálce v Kutné Hoře, kdež nabyl v r. 1902 vysvědčení maturitní. Podniknuv v r. 1906 doplňovací zkoušku na c.k. učit. úst. v Praze, obdržel vysvědčení dospělosti.
d) Josef Kohoutek, zatímní učitel od 1.9.1906 do 28.2.1907, narozený r. 1886 v Dobré Vodě, vykonal po odbytí 2-3 ročníků měst. školy v Ledči přípravná studia ve 4 roč. c.k. učit. úst. v Kutné Hoře, kdež nabyl v r. 1906 dospělosti.
e) Antonín Bílek, difin.uč. od 1.9.1907 do 28.2.1908, působící před tím v okrese milevském. Narodil se r. 1884 ve Zruči, vykonal přípravná studia 1-4 tř. c.k. gymnázia v Hradci Králové a 4 roč. učit. úst. tamtéž , kdež nabyl také v r. 1903 vysvědčení dospělosti a v r. 1905 vysvědčení způsobilosti.
f) Josef Cakl, zatímní učitel od 1.3.1908 do 31.8.1908, narozený 1884 v Šlikovsi, vykonal přípravná studia na c.k. vyšší reálce v Jičíně, kdež nabyl vysvědčení maturitního. V roce 1905 na c.k. ústavě v Jičíně doplňovací zkoušku, kdež nabyl vysvědčení dospělosti. Do 30.9.1906 byl pak jednoročním dobrovol. v c.k. bojiště.
g) Jan Říha, zatímní učitel, od 15.9.1908 do 28.2.1911. Narodil se v r. 1881 v Lubčicích, vykonal po odbytí mešť. školy v Ledči přípravná studia ve 4 roč. c.k. učit. úst. v Hradci Králové, kdež nabyl v r. 1908 vysvědčení dospělosti.
h) Kliment Loffehman, defin. učit. od 1.3. – 31.8.1911, narozený r. 1888 ve Studené, vykonal po odbytí 2-3 roč. měst. školy v Ledči přípravná studia ve 4 roč. c.k. učit. úst. v Poličce, kdež nabyl v r. 1907 vysvědčení dospělosti a v r. 1909 též vysvědčení způsobilosti.
ch)Anna Hubalovská, zatímní učitelka od 1.9.1911, narozena 1890 ve Vidonicích, výkon. po odbytí měst. školy v Kutné Hoře a 4 roč., soukromého uč. ústavu v Kladně, kdež nabyla r. 1909 vysvědčení dospělosti.
i) za onemocnělou učitelku Annu Hubalovskou ustanovena od 1.5. do 15.7.1913 absol. kand. učitel. ve Zruči Josefa Zierivova, v červenci 1913 Anna Hubalovská na vlastní žádost zproštěna služby školní.
j) Růžena Mašková, zatímní učitelka d 1.9.1913, narozená 1885 v Žižkově, vykonala po odbytí měst. školy na Vinohracdech přípravná studia ve 4 ročnících c.k. učit. úst. v Praze, kdež nabyla vysvědčení dospělosti r. 1905.
k) Výpomocná učitelka za Růženu Maškovou ustanovena Marie Bačkovská.
l) Marie Začhařová, industriální učitelka
m) válečná doba: Učitel Bohumil Haták mobilizován válečně k zeměbraně hned v začátku války škol. r. 1914-1915, vyznamenán stříbrným záslužným křížem na stuze. Na trojtřídní škole vyučovali pouze dva učitelé, řídící učitel V. Vlček 1 třídu a Rudolf KUšička do 7.4.1915 střídavě II. a III. třídu.
n) Jaroslav Forst od 7.4.1915 – 15.9.1915. Ve škol. roce 1915-16 vyučoval sám diod.uč. na trojtřídní škole též ve škol. r. 1916-17 vyučoval týž sám žactvo třech tříd ve dvou oddělní střídavě (obden). Jako ve škol. roce 1915-16, 1916-17 tak i ve škol. roce 1917-18 vyučoval řid. uč. plného ½ roku opět sám. Toliko v době od 1.10. do 24.11.1917 a od 4.1. do 12.1.1918 vyučoval z vojny vrátivší se Bohumil Haták žáky II. a III. třídy. Následkem přepracování ochuravěl řid. učitel a byl zastoupen od 24.4. do 3.5. Rudolfem Musilem, který po čtyřdenním vyučování zdejší školu opustil a na jeho místo nastoupil 6.5. učitel Jan Forst z Křivsoudova. Následky války zavinily nedostatek učitelstva, patrný byl na zdejší škole i letos r. 1918. Vedle učitele V. Vlčka přidělen na školu učitel Jan Forst, zatímní učitel z Křivsoudova, který tu vyučoval od 1.1.1919. Od té doby po celoroční nemoci počal vyučovati učitel B. Haták. Od 1.12.1918 vyučováno opět po 4 letech ve všech třech třídách, přidělením učitele Jaroslava Bíly, nar. 1899 v Kounicích. Přípravného vzdělání nabyl na měst. škol v Dol. Kralovicích a učit. ústavě v Kutné Hoře. Ženským ručním pracem vyučovala Josefa Povondrová, od 14.1.1917. Zastupovala nemocnou Marii Zachařovou. Náboženství římsko-katolické vyučoval Lud. Souček, farář.
Veškeré učitelstvo vykonalo slib věrnosti republice Československé na mimořádné poradě učitelské v Ledči nad Sázavou 7.12.1918.
1.4.1920 byl dán po 40ti leté službě na vlastní žádost do výslužby řid. uč. Václav Vlček , v Keblově působil 15 let s platem 1.712Kč, druhotní přídavek 936Kč.
Bohumil Haták zatímní řídící učitel stal se definit. od 24.7.1920.
Jan Forst, zatímní učitel v Křivsoudově vyučoval zde od 1.6.1920.
Marie KUrsveilová, definit. uč. v Křivsoudově, učila zde od 1.6.-10.6.1920
Jaroslav Bíla od 10.6.1920. Byl zatímní učitel v Kounicích.
Růžena Mašková, zdejší definit. uč. mající po 2 roky zdravotní dovolenou, byla po 16leté službě penzionována 17.2.1920 s výslužným 3.133Kč a druhot. přídavkami, 936Kč.
Vyučovali po celý rok 1919-1920 jen dva učitelé a sice do 30.3. 1 třídu pravidelně II. a III. třídu střídavě, od 1.4. všechny 3 třídy ve dvou skupinách denně.
Jaroslav Holec, působící před tím v Malackách na Slovensku, narodil se 1894 v Kartouzích u Jičína. Absolvoval učitelský ústav v Jičíně. Na zdejší škole působil od 1.9.1920, kdy odebral se na menšinovou školu v Gřinvaldu u Jablonce.
Josef Chaloupka, t.č. kapitán československých legií působil zde na krátko , odešel na obec. školu ve Zruči.
Jan Našinec, absolvent gymnázia v Čáslavi, dosud praktikant berního úřadu, působil zde do 28.6.1921 jen měsíc. Konečně po 8 letech obsazená všechna učitelská místa po celý školní rok 1921-22.
Marie Blabolilová, výpomoc. učitelka absolventka kursu domácích nauk provdala se na konci školního roku.
Marie Oberdorfrová, absolventka učit. ústavu v Chrudimi, nar. 1901 v Dol. Kralovicích. Roční plat činil 9.228Kč.
Marie Vesecká , uč. ženských ručních prací. Učila v Němčicích a v Mnichovicích celkem 18 hodin týdně.
Jaroslav Lipový, narozen 1901 v Mezném, absolvoval 4 ročníky uč. ústavu v Soběslavi. Definit. místo v Keblově nastoupil 1.9.1922 s požitky XI. hod. třídy, 1. stupně platového. Roku 1922 odveden, 1.10. odešel k 48. pěšímu pluku v Benešově k dvouleté vojenské službě.
Růžena Kudrnová z Hodkova, nar. 1901, učitelka domácích nauk, ustanovená na školu v Keblově,, výpomoc. uč. literní od 1.11.1922-30.6.1923.
František Smítka, narozen ve Zruči, 1904 absol. uč. úst. v Kutné Hoře
Anna Krejčová, nar. 1902 v Třeboníně, okr. Čáslav, vzdělávala se na uč. ústavě v Praze a Modré, kdež konala zkoušku dospělosti.
Marie Kadanská, industriální učitelka v Křešíně, zastupovala nemocnou Marii Vlasákovou.
Josef Čihák, narozen v Horkách u Bakova 1905. Vzdělával se na reálce v Mladé Boleslavi.
Antonín Loužil, narozen 1902 v Železnici u Jičína, absol. učit. ústav v Jičíně.
Marie Halíková, nar. 20.6.1906 v Dol. Kralovicích, abit. žen. učitel. úst. v Praze, kde vykonala zkoušku učit. dospělosti 22.6.1925
Josef Hejl, nar. v Dol. Kralovicích 1900, absolvoval uč. ústav v Kutné Hoře.
Bedřich Harapat, nar. v Souděslavi r. 1903, abit. real. v České Třebové.
Zdeněk Veselý, nar. v Dol. Kralovicích r. 1906, abit. učit. v Kutné Hoře, od 1.9.1926 do 1.9.1929 učil v Keblově
Anna Svobodová, nar. 1905 v Ledči nad Sázavou, abit. uč. v Kutné Hoře
Marie Jirousová, abit, uč. ústav v Kutné Hoře, zastupovala nemocnou Marii Vlasákovou, ind. učit., která 1.11.1929 přeložena na trvalý odpočinek.
Marie Novotná, nar. 1901 v Kutné Hoře, kdež i maturovala na učitel. ústavě od 1.9.1927 do 1.8.1929 učila v Keblově
Štěpána Zalešáková, nar. 1905 v Praze, kdež maturovala na učit. ústavě, od 1.9.1928 do 31.8.1929 učila v Keblově
Jarmila Medková ze Zruče, ab.uč. ústavu v Kutné Hoře
Ladislav Bábel, řid. učitel , nar. v Jilonici u Jičína 1883, abit. uč. ústavu v Jičíně, v Keblově od 1.8.1929 do 1.7.1939, dán na trvalý odpočinek.
Anežka Masopustová, nar. 1904 v Onomyšli u Kutné Hory, abit. uč. ústavu v Litomyšli, v Keblově od 1.9.1929 do 1.7.1934
Marta Kholová, nar. 1907 v Herálci u Humpolce, abit.uč. ústavu v Kutné Hoře, v Keblově od 1.9.1929 do 31.8.1930
Růžena Kobercová, uč. ženských prací, nar. 1909 v Opatrovicích u Červených Janovic, absol. rodinné školy a ust. domácích nauk , v Keblově od 1.9.1929 do 31.8.1932
Božena Dobrá, nar. ve Štěpánově u Čáslavi 1910, abit.uč. ústavu v Čáslavi, v Keblově od 1.9.1930 do 31.8.1931
Marie Kořínková, nar. 1911 v Dol. Kralovicích, abit. uč. ústavu v Kutné Hoře, v Keblově od 1.9.1931 do 31.8.1932.
Fotografie: Ladislav Bábel, Marie Franclová, Anežka Masopustová.
Marie Franclová, nar. 23.4.1950 v Sychrově , okr. Ledečský, absol. rodin. školy a ust. dom. nauk v Kutné Hoře. Způsobilost k vyučování ručních prací pro školy obecné 28.6.1929, pro školy měšť. 3.11.1932. Působila v Keblově od 1.9.1932 do 31.8.1934, od 1.9.1934 ustanovena na měšťanské škole ve Zruči.
Marie Martínková, nar. 1907 v Borovnici, absol. rodin. šk. v Praze a 1923-25 a uč. úst. v Žatci 1932-34 Živnostenská provozovna pro šití šatů 1925-26 v Prze, působila zde jako výpomoc od 1.9.1934 do ? jako učit. dívčích ruč. prací a domácích nauk (přidělené školy Mnichovice a Borovnice).
Marie Lapačková, nar. 1912 v Kounicích, abs. žen. úst. učit. s právem veřej. v Chrudimi, působila zde od 1.9. do 31.10.1934 jako literní výpomoc. učitelka.
Jan Bačkovský, nar. 1914 v Ledči nad Sázavou, absol. učit. úst. v Čáslavi 1929/30-1932/33. Působil zde jako výpomoc. učitel za řídícího uč. L. Bábela, jenž měl zdravotní dovolenou od 5.10.1934 do 28.2.1935.
Milada Malá, zatímní liter. učit. naroz. 1909 v Příboře, absol. reálky v Kutné Hoře 1920/21
Josefa Fondlová, výpomoc. učit. – provdala se 22.12.1935 za klavírníka z Hrádku Jaroslava Nácovského, po provdání učila dále. Působila zde od 1.9.1935 do 30.6.1937. Narozena 26.12. v Rápošově. Příslušná do Hulic, vzdělávala se ve 4 roč. měšť. škol. ve Zruči na učit. ústavě v Kutné Hoře v letech 1929/30-1932/33. Vysvědčení dospělosti získala 9.6.1933 v Kutné Hoře, tamtéž způsobilost pro školy obecné 30.11.1936. Působila v Ledči, v Hulicích, v Onšově, Ovesné Lhotě a v Keblově. Dne 1.9.1937 odeslána na školu v Mnichovicích.
Vladimír Kůrka, výpomocný učitel a od 1.11.1937 učitelský čekatel. Působil na zdejší škole o d 1.9.1937 do 30.6.1938, byl ustanoven zatímním řídícím učitelem ve Sněti. Narodil se 7.7.1914 v Českých Budějovicích (příslušný do Dol. Kralovic). Vzdělával se na obec. škole v Dol. Kralovicích a na uč. úst. ve sv. Janě pod Skalou. Zkoušku uč. dospělosti vykonal tamtéž 7.6.1933, zkoušku učit. způsobilosti pro školy obecné v Kutné Hoře 30.11.1936. Působil jako výpomoc. učitel na obecných školách v Borovnici, Hulicích, Čihošti, Ledči nad Sáz., Čáslavsku, Košeticích, Hodkově, Keblově.
Vladimír Říha, nar. 25.4.1914 v Kounicích, okres Ledeč nad Sáz., výpomocný učitel od 1.9.1938 na zdejší škole. Předběžné vzdělání obecná škola Všebořice, Mnichovice, měšťanská škola a jednoročný učebný kurz v Dol. Kralovicích (4třídy), pokračovací škola v Dol. Kralovicích 1929-31 (2 třídy), učit. ústav Praha II. (4 roč.).Vysvědčení učit. dospělosti Praha II. 10.6.1936. Před nastoupení zdejší výpomocné služby sloužil jeden rok a 10 měsíců a 27 dní jako četař a aspirant v záloze u pěšího pluku 4. „OV“ 8. rota Hradec Králové, na zdejší škole působil od 1.9.1938 do 30.6.1939, načež dekretem ze dne 22.5.1939 čís. 258 propuštěn ze školní služby (přes prázdniny)
Josef Suk zatímní učitel, nar. 8.3.1914 v Praze, studoval v Lonicích na Slovensku (Území postoupení Maďarsku), působil do 31.12.1938 na Slovensku a od 1.1.1939 jako příslušník české národnosti byl dán k dispozici M.Š.KO v Čechách na Moravě. Ustanoven v Ježově a od 1.9. na zdejší škole. Dne 1.2.1940 přeložen do Studeného.
Josef Chocholouš, výpomocný učitel, nar. v Čankovicích, okres chrudimský, studoval na stát. učitel. ústavu v Chrudimi a r. 1935-37 konal vojenskou službu, od r. 1937 působil v Karlových Varech, Nové Roli (okr. Loket nad Ohří), po připojení sudetského území k říši přidělen na obecnou školu v Skuhrově, okr. Čáslav, od 1.1.1939 na zdejší školu.
Karel Chládek, nar. 3.9.1915 v Čechticích, studoval v Kutné Hoře, kde r. 1935 maturoval na st. uč. ústavě. Působil na škole v Čechticích, Mnichovicích, Studené, a od 1.9.1939 byl ustanoven jako výpomoc. uč. na zdejší školu (vojenskou službu konal od 1.10.1937 do 31.3.1938). Vyučoval zde do konce škol. roku 1941-42.
Josef Hejl, nar. 12.3.1900 v Dol. Kralovicích, nabyl škol. vzdělání na stát.uč. ústavě v Kutné Hoře, kde v r. 1921 obdržel vysvědčení dospělosti a tamtéž vysvědčení způsobilosti učitelské. Působil na škole v Onšově, Chyšné, Keblově, ve Strojeticích a posledně jako řídící učitel ve Studeném. Dekretem zem.škol.rady v Praze ze dne 23.10.1939, č. II. 14909/2 a 1931 ustanoven k vlastní žádosti od 1.2.1940 definit. řídícím učitelem v Keblově. Vojenskou službu domobraneckou konal za světové války v r. 1918. V letech 1935/36 až 1936/37 absolvoval vysokou školu pedagogickou v Praze. Jest pravnukem Jana Hejla, řídícího učitele v Keblově, působícího od r. 1823 do r. 1868 (zakladatele škol. kroniky),následuje popis nemoci, což je vynecháno. Zemřel 7.12.1946.
Marie Vošická, dcera truhláře Vošického z Keblova, absol. uč. ústavu, vyučovala na zdejší škole do konce škol. r. 1940/41, tj. celý škol. rok 1940-41.
Marie Bambasová, učitelka, vyučovala zde od počátku škol. roku 1941-1942 do redukce na dvojtřídku, tj. do listopadu, načež byla přeložen do Hněvkovic.
Otýlie Tůmová,z Němčic, vyučovala ženské ruční práce ve škol. roce 1940-41
Marie Martínková, učitelka ručních prací, vyučovala toto na zdejší škole ve škol. roce 1942-43, byla přeložena do Křivsoudova.
František Holdyck, def. učitel v Čechticích, byl ustanoven zast.ř. učitele v Keblově počátkem škol. roku 1942-43, protože řídícího učitel Hejl dostal zdravotní dovolenou. Působil zde do konce prosince 1942, načež se vrátil na své místo v Čechticích.
Marie Andělová, učitelka, působila zde od počátku škol. roku 1942/43 do 25.9.1944, kdy byla totálně nasazená pracovním úřadem k firmě Baťa ve Zruči, poněvadž řídící učitel Hejl byl často nemocen, vedla vždy po čas jeho nemoci správu školy. Též vyučovala ženským ručním pracem.
Alois Sedlák z Nesměřic, byl ustanoven na zdejší školu jako učitel němčiny 25.2.1942 a v této funkci působil zde do prázdnin v r. 1943, kdy byl na¨sazen totálně o muniční továrny ve Vlašimi.
Jaroslav Zeman, učitelem byl na zdejší škole počátkem škol. roku 1943/44, jako učitel němčiny.Dříve působil v Zderadinách (okr. Kutná Hora). Po květnových událostech 1945 byl přeložen na měšť. školu ve Zruči, odkud se dostal do Prahy a později byl služebně přeložen do pohraničí.
Květoslava Rezková, učitelka ručních prací, vyučovala tomuto předmětu na zdejší škole od 12.6.1944 do konce škol. roku 1943/44. Měla to štěstí,. že jako nováček při prvním svém vystoupení ve školní službě měla hned inspekci. Odtud odešla do Čihošti.
Marie Pomejová, učitelka ženských ručních prací, vyučovala jen na zdejší škole od počátku škol.roku 1944/45 do 15.2.1945, kdy onemocněla, kam byla později přeložení není známo.
Ludmila Andělová, učitelka, byla přeložená na zdejší školu 6.10.1944 z Mnichovic a působila zde do měsíce listopadu 1944, načež se vrátila zpět do Mnichovic.
Marie Andělová, učitelka, která se vrátila z pracovního nasazení počátkem listopadu 1944, působila zde po druhé již a to do konce škol. roku 1944/45 , odtud byla přeložena na měšť. školu do Světlé nad Sázavou.
Božena Černá, učitelka posledně působící v Cejli (okr. Pelhřimov), byla na svou žádost přeložena do Keblova počátkem škol. roku 1945/46. Má 15 služebních let, koncem r. 1945 vyučovala střídavě obě třídy, protože řídící učitel Hejl byl nemocen. Z téhož důvodu také byla pověřena správou školy, kterou vedl do konce listopadu 1945. Působila z¨de od 1.9.1945 do 31.8.1946, načež byla přeložena do Dolních Kralovic.
Emilie Rehková, učitelka působila zde jen týden v měsíci září 1945 a provdáním školní službu opustila.
Jan Našinec, defin. učitel v Hranicích, byl ze služebních důvodů přeložen na zdejší školu jako řídící učitel a to dnem 15.11.1945. Ony služební důvody byly ty, že na celé škole v Hranicích zůstalo jen 8 dětí a jednotřídní obecná škola v Hranicích byla zemskou školní radou v Praze uzavřena (má ku dni 31.12.1945 – 30 služebních let). Na zdejší škole již působil v r. 1921. Podle článku 55 byla jeho definitiva přeložena z Hranic do Keblova, a to s platností od 1.1.1946 (defin. říd. uč. v Keblově). Týž se narodil 17.6.1898v Nečase, okr. Jičín.
Marie Vilimovská-Kořenská, učitelka domácích nauk, byla na zdejší školu přeložená ze služebních důvodu z Borovska a byl jí přikázán obvod Keblov,Hulice, Němčice a Mnichovice. Keblov byl její školou mateřskou, též má při nastoupení 22 služebních let. Po celý čas byla nemocná na zdravotní dovolené stále prodlužované a ke dni 1.6.1947 dána do trvalé výslužby. Zde nastoupila 1.9.1946 Emilie Horšová.
Smejkal defin. ř. učitel, Květa Matlachová.
Učitelé náboženství římsko.-katolického
Farář od do
Václav rezek ? ?
Václav Kouba 22.4.1979 17.9.1879
Jan Vaníček 17.9.1879 17.9.1883
Josef Růžička 19.9.1883 14.3.1884
Ant. Kalina 14.3.1884 14.9.1890
Josef Kousal 14.9.1890 11.11.1896
Václav Stýblo 11.11.1896 15.3.1897
Jan Záruba 20.3.1897 15.2.1901
Ludvík Souček 15.2.1901 20.2.1930
Adm. František Myslivec 20.2.1930 30.8.1934
Adm. Alois Řezníček 1.9.1934 4.8.1935
děkan,vikář Eman.Ulrich 5.8.1935 1.9.1936 z Dol. Kral.
kaplan Josef Lukášek 1.9.1936 28.2.1937 z Dol.Kral.
Josef Dohnal 1.3.1937 31.8.1938 z Křivsoud.
Adm.Jan Pacík 1.9.1938
Poznámka: Další data do r. 1975 chybí
Místní školní dozorci a učitelé náboženství , r. 1788 nastoupil Frant. Krása (následují jména dalších a roky působnosti)
Místní školní rada.
Místní školní rada byla prvně ustanovená v r. 1870. Předsedou byl Antonín Setnička, kdo byli členové nebylo lze zjistiti. V r. 1873 byl předsedou Josef Žák, členové Antonín Pešík, Jan Kotouček, další rovněž zjištěni nebyli.
Hospodářské poměry obyvatelstva v obci a jho vzdělání
Ráz okolí školní obce je zemědělský, obyvatelé se živí převážnou většinou polním hospodářstvím. Nebylo podmínek, aby se zde uchytil průmysl, obyvatelé jsou odkázáni na příjmy z půdy. Terén je pahorkovitý a místy trpí odplavováním. Srážky vodní zvláště na jaře bývají nepatrné, poněvadž blízký kopec „Hůra“ rozráží mračna a tím je chráněna krajina od krupobití. Máme-li zachytiti alespoň přibližný vývoj zemědělství u nás, nutno v krátkosti dotknuti se historie zemědělské výroby naší krajiny.
Zemědělství bylo u nás poměrně zaostalé až do doby, kdy zemědělský pokrok vnikal i mezi venkovský id. Příčiny pomalého vývoje jsou rázu všeobecného, neboť hospodářská krize od r. 1870-80 dolehla na zdejší chudé prostředí, více než jinde. Sociální postavení zemědělců bylo takové, že důsledky objevovaly se ve stálém zadlužování usedlostí, protože příjem z hospodářství stačil jen na daně a na zaplacení čeledi a řemeslníků. Nezbývalo ledy na vzdělání dětí a tak s stav zemědělský zůstával mimo všechen duševní život a vzdálen všeho pokroku ne svou vinu.
Snaha po zvětšení výnosu půdy svědčí o hojném pěstování druhů brambor, zvláště lihovarnických, od r. 1914, kdy byl zřízen družstevní lihovar. Jiným zdroje příjmů je zemědělský chov dobytka, drůbeže a pěstování obilovin. V novější době obstarávají prodej obilovin obchodníci a hospodářská prodej ostatních výrobků hospodářských jako vejce, máslo, drůbež obstarávají výhradně hokynáři, který zboží odvážejí do Prahy. hospodářské poměry školní obce jsou zvláště v nynější době krize neutěšené a tak je škola jako popelka vždy na posledním místě. O povaze obyvatelstva možno říci v celku, ž je z velké části pracovité, zvláště v polním hospodářství, snaží se vyzískati co možno nejvíce z půdy a připraviti dětem lepší budoucnost. Za tou příčinou používají i dítek školou povinných jako pomocníků, zkracují je pro okamžitý zisk na duševním vzdělání. Následkem toho úroveň vzdělání není tak vysoká, jak by za žádoucích poměrů býti měla, neboť docházka školní vykazuje dosud velké procento dnů zameškaných. Do poslední doby vzdělání ženy přezírán a děny spokojiti se musely se soukromými rozhovory o domácích událostech.
Vzpomínky na starou školu poutají se na dobu, kdy jednotřídní a později dvoutřídní místní školu navštěvovali dítky osad okolních, čímž počet jejich dosáhl vysokého čísla. Jednalo se o malou, nízkou, dusnou místnost nedostatečně osvětlenou Rčení mnohých tuto školu navštěvujících bylo: „Chodilo nás tolik mnoho do jedné nebo dvou tříd a přece jsme se naučili“ Z toho snadno pochopiti, že na učitele pohlíží jak staré tak mladé vrstvy jako má zaměstnané, ježto se práce mimoškolní neoceňuje. Do války se postavení učitele závistivým zrakem sledovalo, v době války se jim jejich obtížné přálo, neboť v mnohých osadách nebylo možno potřebné potraviny sehnati ani za drahý peníz.
Živelné pohromy
1) Pro zdejší osadu byl nešťastný měsíc červenec r. 1895 dne 15. t.m. o páté hodině odpolední. Vypukl náhle ve stavení č.9 neznámým způsobem požár, který s úžasnou rychlostí šířil se na okolní stavení. Většina lidí byla v poli, nemohla se včas k ohni dostati a proto brzy stála všechna okolní stavení v plameni. K rozšíření ohně přispěl ještě vítr a vyprahlost všech hořlavých látek. Oheň zasáhl i kostel. Velkým žárem přehořely všechny dubové trámy na věži a největší zvon „Svatý Václav“ s velkým hřmotem spadl do síně kostelní. Ostatní tři menší zvony se rozlily. Varhany pro krátkost času nemohly býti vyneseny a proto je lid na kúru vyzdvihl a shodil do lodi chrámové. Tím byly úplně zničeny. Na místo požáru dostalo se 8 požárních sborů. Popelem lehlo kromě kostela 12 stavení.
2) Dne 9.6.1910 snesla se nad osadou krutá bouře asi kol 6. hodiny večerní. Blesk uhodil do nové stodoly Fr. Kubíka č. 38, v malé chvíli lehla popelem stodola s loňskými zásobami slámy a obilí i s hospodářskými stroji. Vydatný liják zamezil, že s požár dále nešířil. K ohni přijely 3 hasičské sbory.
3) Dne 28.8.1911 před polednem vypukl z neznámé příčiny požár lesa tzv. „Holý vrch“, jenž při velkém suchu rozšířil se na ploše asi 4 měr. Usilovnou a rychlou pomocí zdejších občanů byl brzy uhašen. Tentýž den o třetí hodině odpoledně udeřil blesk v Keblově č. 4 Ant. Zíky, nezapálil však nic, zabil ve chlévě vola. Od západu přihnala se olověná mračna, z nichž se sypaly kroupy velikosti lískových oříšků. Pruh krupobití zasáhl polnosti při lese „Býkovné“, kde spadlo na 1cm krup, které zničily chudou polní úrodu. Léto v r. 1911 bylo velmi suché, nepršelo od 16.5. do 24.8.. Vedra přinesla nesčíslné škody hospodářům a mlynářům.
4) V roce 1913 na Velký pátek vznikl požár v č. 20. Dravému živlu padly za oběť stodola a obytné stavení č. 20 p. J. Holady. Odtud se požár rozšířil na 2 sousední stavení, jež vesměs lehla popelem. Hašení požáru se zúčastnilo 9 hasičských sborů.
5) V r. 1917 27.7. vyhořel kus lesa asi 20 měr. na „Holém vrchu“. Která požár vznikl je neznámo. Dalšímu rozšíření bylo zabráněné a požár uhašen.
6) 5.12.1921 vyhořel statek Beladův č. 18 a domek Frajtů č.p. 17 v Sedmpánech.
7) v r. 1922 řádila v okolních lesích mníška.
8) Zima v r. 1929 byla krutá. Od 1.1. počal padati sníh, nastaly hrozné vánice a mrazy, které u nás dostoupily až -42 st.Celsia. Mnoho ovocných stromů, zvěře a ptactva pomrzlo. Školní vyučování na 14 dní pro hrozné mrazy a nedostatek paliva bylo přerušeno. Veškerá doprava mezi vesnicemi přerušena. Po velkých mrazech nastala dusná parna se střídajícími občasnými ochlazeními. K velké poruše povětrnostní došlo 4.7.1929, kdy také zdejší kraj byl postižen prudkou vichřicí, která strhala střechy několika stavení, rozmetala kupy po lukách a v lesích skácela mnohaleté stromy velikány. Na návsi vyvrátila dvě lípy.
Podporovatelé školství:
Pomůcky školní darovala škole Okres. školní rada – okres. výbor místní školní rada a učitelé.
Darovali:
1) Učitelský sbor – plány tříd, okolí školy, plán Keblova atd.
2)Knihkupec B. Kočí – obraz – Pastva
3) Občanská zál. ve Zruči – školní kružidlo
4) pan Schutz, lesní – vycpaný tetřívek
5) Občanská zál. v Keblově r. 1923 – 145Kč na učební pomůcky
6) firma Moricheto v Jablonci – tabule postupu výroby per
7) Lučební továrna ve Slaném – Lučebniny v lahvičkách
8) továrna Kolínské cikorky – vzorky výroby cikorky
9) F.J. Schucht – 11 historických obrazů
10) Z výtěž. dětských divadel představení pořizovalo učitelstvo knihy do žákovské knihovny
11) v r. 1911 daroval knihy do žák. knihovny čtenářsko-hospodářský spolek v Keblově
12) p. A. Šrámkvá z Prahy – Bratrstvo od A.Jiráska
Čeho se nedostává naší škole a kde by bylo zapotřebí nápravy
Škole se nedostává pomůcek ve všech oborech vyučování. Škola postrádá náležitého dvorku, školní zahrady, světlé a vzdušné chodby. II. tř. je tmavá, vlhká, nízká a studená, málo vyhovující. Škola je stará, zchátralá, okna již dlouho nevydrží. Došková chalupa na jižní straně školy zabraňuje přístupu světla do I. třídy. Škola nemá tělocvičny, nářadí a hřiště, nedostává se jí radiopřijímače pro školský rozhlas. Od 15.8.1931 používá škola sport. klubu Keblov v „Býkovné“. Sport. klub zrušen v lednu 1939, hřiště ponecháno dále k svému účelu.
Škola před válku, za světové války a po válce
V několika letech před světovou válkou vnikaly i do zdejší školy směry: proti šablonovitému cvičení paměti a míchanic. rozumu, návyku stavěly se nové úkoly a prostředky výchovné a vyučování směřující k výchově a vzdělání srdce, obrannosti a samočinnosti, aby nové pokolení bylo srdečnější , obětavější a citovější. Nadšená a nadějná práce naší školy zastavena hroznou světovou válkou r. 1914. Učitelové nastupovali vojenskou službu, mnozí i cestu utrpení jako živel Rakousku nespořivý. Třídy byly spojovány a děti vyučovány jen nejstaršími nebo výpomocnými silami, zaváděno vyučování střídavé nebo polodenní. Učitelstvo zaměstnáváno i v čase vyučovacím různými funkcemi (rekvizice, shledávání válečných půjček a žňové statistické komise, jež připravily učitelstvo o sympatie veřejnosti). Učitel psal též žádosti za zproštění ze služby vojenské, vydával mlecí výkazy, zastával službu jednatele a pokladníka zás.výr.obec. , vydával rodinám podpory a zprostřed. koresp. mezi zajatci a jejich rodinami. Přestože sám měl nedostatek by nucen odváděti ½% pro pomoc škol. váleč. péči. Řídící učitel V. Vlček upsal na třetí válečnou půjčku Kč. 3.000,-. V době kdy drahota stoupla desateronásobně, volalo učitelstvo po úpravě platů, které se stalo následovně:
mladší dostali mě. přídavek 3Kč 331/3h. a starší 6Kč 662/3h. Později činily přídavky 2/3 základního služného , jehož učitel používal v době míru. Podpora nádeníka dostoupla mnohem více než služné, vyplácené učitelské rodině.
Škola byla zanedbávána a následkem toho upadla výchova a uvolňovala se kázeň mládeže. Po celou dobu války snažily se rakouské úřady školu uvést v stav, který by vyhovoval násilnickým choutkám rodu Habsburskému. Vlastní úkol školy vésti svěřené chovance k samostatnosti a svobodě byl přerušovanými výnosy a nařízeními okleštěn, utlačen a sešroubován. Škola se stala za války poženou službou, měla nutiti tvárlivou mysl dětskou , aby viděla příšeru krásu v otroctví svobodu, v úhlavních nepřátelích našeho národa a všeho pokroku lidstva své dobrodince. Učitel měl i mimo školu pracovati k tomu, aby ve svém okolí zaséval sémě temnoty a lidu vykládal o dobrých skutcích rodu Habsburského k našemu národu. Ve škole konaly se císařské slavnosti, při nichž vždy pěna Rakouská národní hymna a učitelé museli blahopřáti rodu Habsburskému. Také v kostele konaly se děkovné bohoslužby za vítězství, při nichž rovněž zpívána Rakouská nár. hymna , o čemž psán ve školní pamětní knize.
Dívky zhotovovaly pro vojíny ponožky, nákoleníky, děti sbíraly ostružinové a jahodové listy, kaštany a kopřivy, škola sbírala knihy pro vojáky v poli a prádlo, dále papíry, kovy, kosti, kaučuk, zlato a vlněné hadry. Také pořádána besídka podle hesla císaře Františka Josefa I. „vše pro dítě „ , která vynesla 35Kč58h. , kterýž obnos dán na zhotovení prádla pro vojsko.
O těchto slavnostech psány byly do měs. sešitů úkoly. Aby se do slohových prací a diktátů pravop. nedostala myšlenka volnější, stanovila se témata , již vždy v každé měsíční poradě předem pro jednotlivé za plné zodpovědnosti všech zúčastněných, a to pod uvazováním se těžkých následků, zvláště pro učitele téma volících, jakož i správce školy revidujícího. I v ostatních předmětech přihlíženo k výchově vojensko-vlastenecké. Dětem dostalo se úlev od školního vyučování k zemědělským pracem. Mnozí žáci po celé měsíce školu nenavštěvovali. Do školy přicházelo žactvo unavené a následkem vykonávání nadlidské práce vypukly též nakažlivé nemoci dětské : plané neštovice, spalničky, záškrt a zádušný kašel ve škol. roce 1915/16 a v r. 1917/18 hromadně. Potom následovala i „španělská chřipka“, staří lidé se domnívali, že je to mor. Mnohé školy následkem této epidemie byly úředně uzavřeny. Pro nedostatek papíru nebylo vydáno nových pravených knih a starých se nesmělo užívati při vyučování, učilo se po celý rok 1917/18 bez knih, čímž utrpěl prospěch žactva.
Celý národ zajásal, že zbavil se nepřízně útlaku a závisti nepřátel a vládního systému. Tím větší byla radost učitelstva, osvobozená škola od vlády Rakouska a Říma a že české děti ve svých školách vychovávány budou vzkříšenou kulturou slavných dob pro lepší a slavnou budoucnost.
V časných hodinách ranních 28.10.1918 došla zpráva, že jsme opět národem svobodným. Na školy byl vyvěšen prapor, lid ani věřiti nechtěl , že tak náhle tolik štěstí osud mu dal. Strhával rakouské orly a německé nápisy z veřejných budov, ze školy odstranil obrazy císařů a ozdoboval se trikolórou národních barev. Ve zdejší obci uspořádal hasičský sbor, který se nyní již směl shromáždili ve slavnostních stejnokrojích, v neděli dne 30.10. tábor lidu na návsi a po té slavnosti průvod za zpěvu a hudby k nádraží, kde ku zpěvu jeho připojili s cestující ve vlaku zelení ozdobeném a provolána sláva osvoboditelům. Také školní děti byly účastny tohoto prvního svobodného projevu. Ve svobodné škole nastala práce radostná, nejen dětem, ale i učitelům. Učitelům uvolněny perutě a učitelstvo věnuje se teď pně své zodpovědné práci. Svobodná škola nahrazuje našim dětem drahým dětem plnou měrou vše, čeho jim nesměli učitelé za byrokratické vlády rakouské dáti, ať to bylo hřejivé slovo z dějin českých, ať cokoliv jiného, oč byly připraveni za dob poroby naší, zvláště za hrozné války světové. Učivo doplněno novými učebními předměty, obč. naukou a výchovou ruč. prací chlapeckých a při tělesné výchově zvýšena péče o zdraví dítěte, zavedena povinná osmiletá docházka školní, bez úlev od vyučování. Vydány byly nové zákony školní. Mimo jiných uvádíme tyto:
Paritní zákon 23.5.1919 č. 274, připoč. váleč. let z 23.7.1919 č. 457. Připočítáním služební doby státních zaměstnanců. Zákon dubnový z 9.4.1920 č. 222. Zákon říjnový ze 7.10.1919 – provedení zákona z 9.4.1920 č. 222 propočítáním služební doby. Vládní nařízení z 30.5.1922 č. 165 o započtení vojen. služby pro postup do vyšších požitků. Reparační zákon z 30.7.1922 č. 251, zákon prosincový z 20.12.1922 č. 394 o služ. a odpoč. požitcích a prováděcí předpis k tomuto zákonu. Léčebný font veřejných zaměst., patový zákon z 24.6.1926 č. 103 (úprava plat. poměrů stát. zaměst.), učitelský zákon z 24.6.1926 č. 104 (úprava plat. poměrů učitele)Učitelská progmatika ze dne 14.9.1928 č. 162, zákon z 3.4.1925 o svátcích a památných dnech republiky Československé, zrušené svátky – 2.2., 25.3.
Dětské časopisy za republiky
Úsvit dětí republiky , Lípa, Radost, Naše republika, Mladý svět, Zlatá brána, Naše práce, Vzkříšení, Zálesí, Klíčení, Naše kampelička, Laciné čtení, Věstník dorostu Červeného kříže, Mladá stráž, Zábavná dílna, činná škola, Noviny mladých, Mládí, Našim dětem, Pohádky.
S dětmi pořádány stromkové slavnosti 6.4.1919 zasazeny za zvuku hudby a zpěvu , řečnění 4 lípy svobody, 25.4.1920 prodány a skáceny 2 lípy před školou, ta zv. císařské zasazené na památku sňatku bývalého císaře.
Povolání mládeže školou odrostlé
Čísti a psáti umí téměř každý, jak se ve škole naučil, ale od vystoupení ze školy málo času četbě a dalšímu vzdělá se věnuje. Synkové zůstávají po vyjití ze školy u rodičů a věnují se hospodářství, dívky z chudších rodin jsou po vyjití ze školy posílány do služby do města, bohatší zůstávají doma u rodičů při hospodářství. Velmi malé procento chlapců věnuje se řemeslu, ponejvíce zednictví, truhlářství a obuvnictví. Pamětní kniha neuvádí význačných osob našeho národ. a kultur. světa, které by byl vyšly z naší školy. Ve školním roce 1932/33 byla zrušena jedna definitivní postupní třída. Okresní škol. výbor v Ledči nad Sázavou ze dne 16.8.1932 uvádí snížený počet žactva , uvádí se mnoho paragrafů. Okresní škol. rada v Ledči nad Sázavou přípisem z dne 30.8.1939 ruší rozhodnutí z r. 1932 a povoluje otevření třetí třídy.
Živelní pohroma obce Keblova r. 1899 – do základu vyhořely tyt čísla:
Žák č. 6
Hampejsek č. 7
Filip č. 5
Navrátil č. 32
Zíka č. 4
Sedlice 7.12.1975
Výňatek opisu z knihy Sedlicko a Dolnokralovicko. Napsal Jan Valchář
Výňatek z vlastivědného díla „Království České“, nakladatelství Pavla Korbra v Praze 1912. Výtah ve zkratce.
Ledečsko tvoří s Dolnokravickem c.k. okr. hejtm. Ledče nad Sáz. Uvádí se nadm. výška 290m a 709m z vrchů uvedeno, znamenáno ty jež u nás známy jsou a to u Koutů Vlčí Hůra 635m a Nelechov 709m, v okr.Ledeč nad Sáz., na dolnokralovicku to jsou města Dol. Kralovice n.v. 365m, Zruč 367m, Křivsoudov 445m, Čechtice 482m, Křešín 513m, Košetice 522m a vrchy u Lipiny čihadlo 513m, Tratník 525m, u Skuranvit Kočihrady 562m, u Onšova Hůra 544m a Senožín 542m, u Sudislavic Horka 604m, u Palčic Zhoř 620m, u Mnichovic Hůra 583m, u Keblova Holý vrch a Hůrka 536m (Hůrka je nižší), u Dol. Krabic se uvádí vrchů několik, u Křivsoudova Hraběšín 541m. Z užitkových nerostů u Vlastějovic magnetit, u Žibřidovic vápence, u Hněvkovic Bílých, Štičí a Studené hnědel, u Hodkova tuha, u Křivsoudova zjištěno stříbro, u Brzotic, Vlastějovic a Kounic granát.
Opis týkající se obce Keblova a osady Sedlice
Z Borovska jihozápadně vedoucí (2km) příjemnou lesní cestou dojdeme do osady Sedlice s 27 domy a 141 obyvateli, kde stává tvrz na níž od r. 1391 do 1413 seděl Bartoloměj Temný, pro jehož sirotky hospodařil na ní od r. 1415 Kuneš z Pavlovic. Později držel statek tento Jan a od r. 1460 Mikuláš Fikuleš z Hrádku. Dále uvádí se zde Jan Cinard z Újezdce, který r. 1452 tvrz a dvůr a ves Sedlec prodal Jiříkovi Kastelákovi z Kostelce, jehož nástupce Ondřej Mezenský z Mezného r. 1557 trhem postoupil vše Tůmovi, kramáři v Sedmipanech. Ve válce 30.tileté zpustl dvůr i tvrz a r. 1650 připojen byl ku Keblovu. Sedlice známy byly v širém okolí minulého věku, hostily dovedné vyšívačky Holubinek, odtud „Sedlické“ zvaných a hojně hledaných. Odtud překročivše u lesa trať dráhy Dolní Kralovice-Vlašim, cestou vozovou , okolo kříže a dvora (dnešního dne tj. r. 1975 kříž tento již dávno zrušen byl a r. 1930 při porážení mohutných p nepostaven, povaloval se a při založení JZD Keblov r. 1957 byl použit při stavbě hnojiště u čp. 22) spějeme (1,15km) jihozápadně do Keblova, který má 54 domy se 344 obyvateli a leží při okresní silnici v mělké kotlině kolkol lesy chráněné. Starobylá osada vystupuje poprvé na jeviště dějinné r. 1290 jak část zboží biskupů Pražských, jež r. 1436 zapsáno bylo rodině Trčků. Lípy, ve které drženo bylo do r. 1547, kdy koupil Keblov Jindřich Oprs z Jetřichovic a manželka jeho Dorota. Týž usadiv se na blízké tvrzi Vestci odkázal r. 1569 Keblov, Keblovec a Vestec synu svému Janu, který ještě r. 1589 se tu uvádí. Krátce na to drží statek tento Jaroslav Míčan z Klimštejna a z Roztok, který r. 1613 vše Vestec se dvorem poplužním a pivovarem druhý dvůr vsi Keblova vedl Keblov spadacím kostelním a díl v Němčicích prodal Johance Čejkové, roz. z Hrzance Haračkova. Pravděpodobně statek tento nebyl splacen, neboť r. 1652 spatřujeme na něm Johanku Míčánkovou ze Mnichu s manželem jejím Václavem z Klimštejna. R. 1663 drží Keblov Václav Vojtěch Majdrle z Mausberka, kterému za dluhy byl r. 1670 prodán Jindřichovi Haugvicovi z Biskupic. Týž r. 1678 tržil jej Janovi Samuelovi Matkysovi z Hostiny, který zbudoval zde nový dřevěný zámeček. Po smrti jeho i manželky téhož spatřujeme v Keblově r. 1690 syny jejich Václava, Bohuslava a Vratislava, kteří r. 1703 trhem postoupili jej Janovi Leopoldovi Donátovi, knížeti Tratsonu z Falkenštejna, jimž připojen byl trvale ke Křivsoudovu. Farní chrám zdejší zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie uvádí se r. 1350 v děkanátu Štěpánovském, načež byl filiálním ke Štěpánovi a na sklonku r. 1725 k Dol. Kralovicům a posléze ke Křivsoudovu připojen. R. 1788 zřízená kaplická lokálie proměněna byla r. 1858 v samostatnou faru. Orientovaná budova kostelní zbudovaná ve slohu gotickém, utrpěla značné pohromy požárem r. 1895 v Keblově zuřícím, při němž četné památky výtvarné jako hlavní oltář, zvony atd. vzaly za své. Věž chová 4 nové přelité zvony v dílně Arnošta Diepolta v Praze. Starobylá cínová křtitelnice zdejší datuje se od r. 1682.
Poznámka: co se týče zvonů v Keblově uvádí autor před r. 1912 4 zvony , v první světové válce 1914-1918 byly zvony zremizovány a na věži zůstal nejmenší umíráček, zvaná. Přítomného r. 1975 jsou na věži zvony dva, jeden velký zvon byl převezen z farního kostela Dol. Kralovice při zátopě přehrady)
Škola zdejší připomínána jest odedávna. Původně jednotřídní byla r. 1830 rozšířena na dvoutřídní v době přítomné (r. 1912) čítá 3 třídy. Budova školní odvozuje se od r. 1813 , kniž. 1901 provedena byla potřebná přístavba. Přiškoleny k ní jsou Keblov, Sedlic, Sedmipany a Kačerov, který čítá 19 čísel s 90 osadníky, kteří mimo 3 čísla druhdy náležely k druhé čtvrti svobodnické v kraji Čáslavském. Podobný živel vykazovala blízká ves Němčice, ležící severozápadně od Kačerova (1,5km) s tím rozdílem, že svobodníci zdejší přiděleni byli ku prvé čtvrti svobodnické. V osadě této , kde načítáno 212duší v 39 číslech nalézá se jednotřídní škola obecná.
Poznámka: dodatek tento připsal Josef Vinický, občan Keblova ve stáří 82 let, účastník psaného.
První světová válka začala r. 1914. ve válce byly země Rusko, Srbsko, Itálie, které byly napadeni Německem a Rakouskem Uherskem. Tato válka přinesla národům jen žal , bolesti a utrpení. Co jen zahynulo z naší vesnice Keblova našich drahých kamarádů a otců od dětí. Seznam padlých z Keblova a Sedlice: Ant. Kovář, Ant. Málek, Jaroslav Navrátil, Josef Orštejn, Fr. Raich, Jan Sechovec, Ant. Špoula, Fr. Vošický, Ant. Zíka, ze Sedlice Gustav Štecher – otec 4 dětí, Josef Lapáček – otec 2 dětí. A jen zázrakem co s domu z války vrátili, brzo zemřeli neb měli zničené zdraví. A to byli Ant. Vinický ženatý, Vincenc Burian ženatý, Ant. Holada ženatý, Ant. Vošický ženatý. A co jsme tu válku prodělali, tak jsme tady z Keblova jen už dva a tj. Alois Drdel a Josef Vinický. Ostatní kamarádi z Keblova jsou mrtví. Toť nám přinesla první světová válka, to utrpení, drazí kamarádi a tátové od dětí, stále na vás vzpomínáme. Ať žije mír na celém světě.
První světová válka trvala od roku 1914 až do r. 1918 do 28.10., válku ukončil hlad, veškeré zásoby byly vyčerpány, vojsko vypovědělo poslušnost a desertýrovalo. Německá říše zkrachovala a Rakousko Uhersko se na čisto rozpustilo. Z Ruska a Itálie se do Čech vrátili naši zajatí vojáci a ruský a italský legionáři. Po této válce jsme byli osvobozeni od císařské vlády a měli jsme svojí Československou republiku a prezidenta Masaryka a po jeho smrti nastoupil prezident Beneš. Měli jsme svobodnou republiku, ale dělníci se v ní měli špatně, nastala nezaměstnanost a bída. Veškerý vedení bylo kapitalistický, tak to dopadlo s naší krásnou republiku, že nás naši kapitalisté podali Hitlerovi. A tak už se naše vesničky loučily s republiku. Roku 1939 dne 15.3. přišel Hitler s německým vojskem do Čech, veškeré vedení české zrušil a začal rabovat. Celou naší českou armádu vojenskou vykradl a všechny naše drahé památky. Začal zatýkat naše české občany a dával je do koncentračních táborů a tam je gestapáci vraždili. Nejvíc utrpěla komunistická strana. Spoustu lidu upálil v plynových komorách. Naší Československou republiku osvobodil od vrahů Sovětský svaz – Rudá armáda. A teď dělnickou pravou Československou republiku, které si musíme vážit, neb byla krví vykoupena. Osvobození byli jsme sovětskou armádou roku 1945 10.5.
Dnes máme svou českou vládu, která se opravdu stará o československý nárok. Psáno dne 14.3. 1976.
Poznámka: dodatek tento napsal Vinický Josef, občan Keblova, účastník doby děje přítomného. Za tuto spolupráci děkuje Novotný Ant.
12.2.1978
Částečný záznam soudních žalob z feudální doby z knihy „Soupis pramenů k dějinám feudálního útisku“
I. „Finanční prokuratura“ – záznam je místní a známého blízkého okolí
291
341
740 Dalkovice
815
985 Vracovice
987 Borovnice
1000 Zruč
1004 Zruč
1046 Zruč
1157 Vranice 1818
1179 Soutice 1818
1237 Římovice
1267 Lhotice 1829
1321 Chyšná 1821
1428
1457 Martince 1823
Rok 1689
Sedláci ze vsi Loket (st. Horní Kralovice, Čáslavsko) proti své vrchnosti, poněvadž jejich obec byla před léty svobodná nebo manská a ne poddanská. Sousedi ze vsi Loket žádají, aby svědectví o tom vydal správce Michal Vejvoda. Nyní jsou přetěžovány robotami , neboť musí týdně konat dva dny potažní roboty a jeden den ruční roboty, zamešká-li kdo jen půl hodiny, je trestán oslem a bitím. Panský správce dal nočního času sedláky, jejich ženy ba i děti svázat, z čehož vzniklo pozdvižení v celé obci, která nedovolila, aby rychtář byl odveden na zámek.
Rok 1695-1776
Svobodníci ze vsi Borovnice, Otročovice a Chmelná (druhá část čtvrt svobodníku kraje Čáslavského, Čáslavsko 218) stěžují si, že jsou utiskováni od hejtmanů v městečku Křivsoudov. Jsou jim upírány dva dvorce, které koupili r. 1532 od Mikuláše Trčky z Lípy a darovali je k zádušímu Borovnickému, jmenovitě jeden vedle kostela a dvůr Sladskovský, na jehož pustém místě si nyní vrchnost staví svůj panský dvůr. Panský myslivec střílí po lidech, bije je, vrchnost zakazuj svobodníkům lovit ryby v jejich svobodnických vodách. Panský správce bije stěžující si svobodníky holí a dává zajímat jejich pasoucí se dobytek.
Rok 1785
Matěj Briksi a Jan Kamarýt – svobodníci ze vsi Němčice proti vrchnosti statku Křivsoudov pro vlastnictví kusu lesa „Bělová“ a pro odškodnění ve výši 100 dukátů za újmu od roků 1758, kdy spor začal.
Bohužel další materiály zatím nejsou k dispozici.Děkujem za pochopení.