Keblovské pověsti

28.04.2013 11:01

POVĚSTI

KEBLOVSKÉ

Místní pověsti tak, jak je zaznamenali naši předci

Obec Keblov

Místní pověsti , jenž přecházejí z pokolení na pokolení, byly  a jsou doloženy dodnes němými svědky.

Část prvá:

Komplex rolí, lesů a luk po staletí zvaný „Na Bělavech“ připomíná zaniklou ves „Bělava“, jejíž zánik kolem r. 1550 se uvádí.

Věs Bělava a rovněž ves Bělčice uvádí Stvrzovací listina císaře Karla IV. r. 1352 v kapitole Vyšehradské, jež vlastnila krajinu tuto darovanou královnou Svatavou Kanovníkům Vyšehradským na konci 11tého stolení a po dlouhé staletí zvanou „Újezd Svatavin“. Rytíř Mikuláš Trčka nabývá právem zápisným mimo jiné vsi Bělou a Bělčice roku 1442. Zanikly a v zapomenutí upadly vsi tohoto jména a spisovatel A.N.Vlasák při jménu vsí těchto uvádí“Neznámé polohy“, což rovněž Palacký spisovatel Dějin národa Českého doznává.

Svědek němý jméno kompleksu „Na Bělavech“ je od něčeho odvozeno, což ves Bělava připomíná.

Svědek živý starší současník  generace naší vyprávěl (Málek Fr.), pamatuj, že les „Luha“ nebyl vždy lesem a lesem je teprve druhou lesní generaci a my koupili od Kačerova les a dobývali po obrovských smrkách  pařezy a přišli jsme na základy domů, přilehlá zachovalá hráz bývalého rybníka,svědčí o dávné poloze vsi Bělava.

Avšak Bělčice, kde stávali tyto? Společně jsou jmenovány jak ve stvrzovací listině císaře Karla IV. , tak i společně je nabývá Rytíř Mikuláš Trčka r. 1446 právem zápisným. Zůstane  zapomenuté zapomenutým?Pohled  na pul lesa, luhů upoutá prázdné místo zvané „panská louka“ (stará mapa) a při podrobné prohlídce zjišťuji mokřinu  řídce porostlou olšinami, velká prameniště jež během  as sta metrů v potůček se mění. Málo znatelné jsou 3 rybníky.Pramen v této poloze, což i to nalézám v podobě základu stavení, zarostlého smrkama a vyprávění rolníka Fr. Málka č.p.29mě utvrzuje, že tato stopa jest správná a připomíná stanoviště vsi Bělčice.

Keblov  17.2.1978

Obec Keblov – místní pověsti

část druhá:

Staří pamětníci vyprávěli o dávné minulosti, době předhusitské, že na útěku byly ubiti tři knězové keblovští, což loženo jest památníky dnes jiště jsoucími a neb nedávno co paměť sahá zaniklými.Při bývalé  cestě z Keblova do kačerova, u potoka na louce časově vzdělávané jako pole stojí kamenný obelisk tvaru zploštělého na obou stranách, jest vytesán velký kříž, dle pověsti je tento památník upomínkou na jednoho ubitého kalového faráře z Keblova. Přes pětset roků stojí památník tento na místě a lid znalý proč památník tento  jest vypráví událost tuto pokolením mladých a z generace přenášená pověst na generaci a je zachována dodnes u zdejšího lidu. Při cestě z Keblova do Sedmipan  stával do nedávna dřevěný sloupek se soškou svatého (Jana?), jež po staletí byl udržován místními občany a označován za místo ubití druhého keblovského faráře. Sloupek tento stával na prvé straně cesty do Sedmipan něco výše než nový hřbitov proti poli Vítovému čp.33 čp.901-902 – č. parcely. Při stavbě silnice k Sedmipanům r. 1926 zanikl a nebyl už obnoven. Sporné jest místo ubití faráře třetího, dle jedněch ho jest fara a dle jiných kaplička na kopci na rozhraní katastrů  Keblova a Sedmipan a též na rozhraní toho času okresů Vlašim a Dol. Kralovice. Nejspíše však místo toho jest památníkem ubití třetího faráře. 

Část třetí:

Leský mlýn, zvaný též mlýn Kačerovský.

Dle vyprávění paní Černé z Kačerova,mlýn tento zcela obklopen  lesy, mlýn tajemný, svého času (doba pohusitská), byl ve spojení s lupiči, jenž hlavně kostelní  zařízení lákalo a dle pověsti místní ve mlýně (či v okolí) dodnes  zakopáno jest a jedná se o zlaté kalichy a minstrance. Jakási neurčitá  zpráva mluvila o hlavním vchodu do mlýna a pověst tato byla tak vžita, že majitel mlýna po vyhoření (r.1930) se snažil poklad nalézt, kopal však bezvýsledně. Hlavní vchod mohl být v dřívějších dobách jinde a nebo to bylo pro zasvěcené krycí jméno a poklad nebyl-li odnesen, čeká objevitele. Činnost lupičů byla vyzrazena , mlynář byl varován, nechtěl se střetnout se zákonem a bedlivě se hlídal. jednoho dne  z rána choval dítě a pozoroval okolí a zpozoroval něco podezřelého, strčil dítě ženě do náručí a se slovy už jdou pro mě , musím rychle zmizet, odběhl. Ušel zatčení, neušel však spravedlnosti, našli ho po čase oběšeného nedaleko mlýna. Na místě oběšení byl vsazen na památku křemenový kámen  a říká se tam „U nebožtíka“ dodnes.

Část čtvrtá:

Obec Keblov, osada Sedlice

„Vesec či Vestec“

Dle záznamů historických od historika Ant. Norberta Vlasáka a jiná stávala tvrz tohoto jména a sídlo vladyčtí čtvrt hodiny jižně od Keblova, několik kroků vpravo od cesty do Kralovic vedoucí, po kterém nezbývá nyní hrubé ani stopy, takže i jméno v zapomenutí zašlo, ba ani v popisu Palackého zmínka o ní není. Při tvrzi byl dvůr poplužní a pivovar. Zašlá nyní tvrz sloužila za sídlo zemanům Mazancům z Vesce, jejichž rod se ještě v 17stolení připomíná mezi šlechtou  domácí. Bartoloměj , řečený tempný z Vesce založil r. 1391 oltář svatý Máří Magdaleny v kostele Keblovském, jemuž Jan z Vesce, řečený Mazanec r. 1413 ještě tři kopy úroku k lepší výživě oltářníka přidal. Zemané Mazanci zůstali v držení Vesce  až do r. 1548. Když ale rok před tím r. 1547 složí Keblovské od Trčků na Jindřicha Opršala z Jetřichovic koupí se dostalo, hleděl tento získat nějaké sídlo v okolí, koupil tedy  r. 1548 od Václava Mazance Vesec a svobodný dvůr ve Vesci, na kteréžto tvrzi nejen on, ale všechny při popisu Keblova uvedené vrchnosti až do r. 1702 své obydlí mívali.Toho roku byl totiž statek k panství Křivsoudovskému přikoupen, načež sídlo ve Vesci bylo opuštěno, zanedbáno, konečně jest, že hrubě ani stopy po něm nezbylo. Dvorec ve Vesci byl mezi osadníky v Keblově rozdělen, a tak jméno Vesce u lidu v zapomenutí vešlo.

Ze tvrze Vesec vede vodovod do myslivny Němčice. Jinak poslední zbytky základů stavby byly zničeny při založení JZD, neb se použila těžká mechanizace a tím definitivně přišly poslední důkazy o této stavbě nazmar.

Keblov 10.3.1979

Část pátá:

Hostenice

Jméno toto u starší generace vžité a úředně použité ve smlouvě po¨stupce u čp. 30 u jména Jaroslav Setnička. Místo toto se nalézá proti bývalému nádraží Keblov pod znovu zřízeným rybníkem nad lukama. Ve vysoké mezi se nalézá několik keřů hlohu, pravidelně rozsázeného něco níže roste keř nikde v okolí neviděný, při zjišťování toto keře se uvádí jméno Dřín. Ještě v mezi doleji k lesu uvádí současník Kovář Jos., Keblov čp. 31, že v době prvního čtvrtletí 20.tého stolení rostl strom jehož tělo bylo do čtyř stran. Považoval  jsem  to za směšný, ale při informaci u zdejšího lesníka Ant. Suka jsem zjistil, že strom takový existuje. Zjištění toho potvrzuje pravdivost záznamu historika Ant.Sedláčka, jenž ve spise „Hrady a zámky“ v království Českém následovně píše r. 1678 statek Vesce, Keblov. Keblovec koupil Jan Samuel Mathysek z Hostiny a tento vlastník dal vystavět dřevěný zámeček v místech těchto  jemu oblíbených a zmíněné rostlinstvo připomíná někdejší park k zámečku patřící. Budova Zámečku patří nenávratné minulosti , zanikla a padla v zapomenutí a v úvahu přichází němý svědek tohoto dění a dle jména pána z Hostenic lidem nazváno „Hostenice“, což jest dodnes užíváno. Což lze vysvětlit následovně popsané místo obhospodařoval v několika generacích rod Setničků z Keblova, intenzivně  část jako pole a mez jako základnu krmení, byla sekána často a ušla pozornosti snítka, jež vyrostala v mezidobí sekání a mez činila dojem prázdnoty. Kdo pozoruje zákon a houževnatost některých rostlin v přírodě pochopí následující. V roce 1958 bylo založeno JZD, mez přestala se užívat a po několika rokách se objevilo několik keřů pravidelně sazených hlohu pravého a keř v okolí neznámý a pověst čtyřhranného stromu. V čas rozkvěty poukázal náhodný poutníče na zašlé dávné doby a pokračování života.

 10.3.1979

část šestá:

Hrnčírna

Na mapě Katastrálního území obce Keblov z dob kolem r. 1940 je znamenáno parcelní č. 1121/7. V dolejší části pozemku tohoto jest znatelná prohlubeň  pro vybrání hlíny a nad místem tímto v lese as 50m na tím jest též prohlubeň  dnes již značně zanesená odpadem. Dolní prohlubeň od dávných dob jest nazývána lidem zdejším „V Hrnčírně“, což znamená, že v dřívějších neučených dobách hrnčířské řemeslo zde provozováno bylo a v lese v prohlubni vypalováno bylo. Dle vyprávění předchozí generace na přelomu století 19tého až 20tého našel v Hrnčírně  tehdejší sedlický soused jménem Štecher (přezdívka Štechýrek) deset zlatých penízků neznámého tvaru a hodnoty. Neoznámil úředně nález tento, avšak též ho neutajil, což smrtí svojí zaplatil. Na dvorku za hnojem ležel mrtvý, když ho sousedé našli, zjevné rány nebylo vidět, než měl znát na kýle, kterou měl značnou, modřinu, pravděpodobně od kopnutí botou.Tím skončil Sedlický poklad, nepoznaný hodnotou a též nešťastný nálezce.

12.3.1979

část sedmá:

Sedlický potok

Smutný velmi smutný je pohled na toho, kdo prožil nějaký čas v kotlině sedlického potoka. Co života uniklo z povodí tohoto, různí plazi, ptactvo, zvěř různého druhu a za noci se ozýval zde výr skalní. V údolí i stráních na hadcových skalách jež údolní tok potoka obepínaly, zanikla bohatá květena, v okolí se ani nadlézající. Vodní pláň přehradní nádrže Švihov zakryla krásu tvořenou po tisíciletí přírodou. Potok tento byl vodnatý, vod čistých, pstruhových, bystře majestátně uháněl krajinou a napájel Želivku řeku nad víc Hulice. V čas tání sněhu a ledu dovedlo i nahnat úzkost v Sedlickém mlýně.  Sedlický mlýn patrně stavěný hned na počátku stavění vodních mlýnů ve 13-14.stoletíá byl za dřívějších dob rozlehlý než za časů našich, což prozradí pohled na starší mapu mlýna. Budova jedna o 1 kole a obytný dům v neznámém čase zmizely až nepatrné zbytky základů, jednalo se o pilu. Vysvětlení tohoto lze uhádnout následovně. Mlýn postaven na podkladě velkého rybníka mohl pohon vodou lehce regulovat. Neznámého času však přírodní katastrofa protrhla hráz a mocný proud vody  přinesl mlýnu katastrofu. Zbytek hráze co němý svědek stojí do dnes. Přežil mlýn tuto katastrofu avšak nezanikl, umělý náhon zřízený ručně poháněl  mlýn dál, ale s tou nevýhodou, že časově byl závislý na mlýn hořejší, všechna voda se nedala užít, utíkala vymletou strouhou, jíž „Jalovák“ nazvali. Ve stržích nazýval zdejší id místo toto a pozemkové listy kol r. 1860 naznačují půdu neplodnou, bez čistého výtěžku v místech bývalé hráze , vodní pláň ukryla i místo „Kuchyňka“ zvaný i byl cikánský plácek.

 18.3.1979

část osmá:

Nad mlýnem

V místech hráze bývalého rybníka čněla do výše převislá skála vozovou cestu přečnívající, jež ku mlýnu vedla. Byla náhodnému chodci útočníkem před nepohodou. Z velké části byl kámen  z této skály při stavbě železniční trati upotřeben jako kámen kamenický, opracován a hlavně upotřeben na stavbu železničního mostu tratě Benešov, Vlašim, Dolní Kralovice, jež překlenul údolí mezi stanicemi Keblov, Bernartice. Stavba tratě započala na počátku století 20.tého r. 1901, pro náš kraj skončila  31.5.1975 za  nepřetržitého  houkání jízdy posledním naším krajem. Pochmurný den, pochmurné myšlenky lidu zdejšího.

Pod mlýnem

Ode dávna poutala  pozornost lidu a údiv nad zvláštním jevem hadcových skal u Sedlického potoka v místech „pod Horama“ nazvaných  ve skalách černých hadcových pruhy bílého tvrdého kamene se nalézali . Údiv jevil zjev tento. Časně po prvé světové válce nastalo rozuzlení záhady této. Pokračující věda hlavně za války se vyvinuvší zjistila užitečnost tohoto kamene, jež magnezit nazván byl a jistý Američan navrátilý po válce z Ameriky viděl v dolování nerostu tohoto svého zbohatnuvší, využiv i výhodné směny Kč za Dolar. Dvě velké šachty vyrubané do nitra skal ukončily svisle do nitra země pokračující a objevena byla zemní voda. Ukončili toto dolování, které skončilo  při vyhlášení částečné mobilizace ČS. armády 27.10.1921.

Říkalo se  tehdá, že někde v okolí se nalézá bohaté ložisko nerostu prachového a kdo ho najde, zbohatne a výsledek hledání ztracený  diamant. Vodní hladina kryje dílo toto, pod mostem se nalézaje.

30.3.1974

část  devátá:

Cesta Královská

Od nepaměti vedla přímá cesta od historického hradu Křivsoudov  ke hradu Zruč nad Sázavou. Cesta byla znatelná ještě po druhé světové válce, vedla od Křívsoudova přes ves Strojetice přímo na ves Keblov a buď okolo dvora Keblovce přes les Hůrku nad ves Sedlice přímo ke kříži nad ves Hulice, od kříže přes ves Nesměřice ke Zruči nad Sáz. Dnešního času jest znatelná již jen část shora lesa Hůrky nad Sedlicí na Hulice. Cesta tato sloužila v dávných dobách jako cesta obchodní a v dobách válečných procházeli po ní verbíři královští nesoucí co znak královský Oheň a meč, v boj veškerý schopný lid pod hrozbou královskou vyzývali. Zanikla cesta tato při zrodu družstevního lánu po druhé světové válce.

U Čihadla

Jda myšlenýma katastrem obce Keblov nemohu nevzpomenout na vyprávění svého pantáty Fr. Hofmana místě tomto. Na nejvyšším  bodě pole u Hůrky zvané na Žákovom, nalézal se v dřívějších dobách lom na stavební kámen a místo jest znatelné do dnes. V dobách události byl lom obklopen lesíkem a pantáta vyprávěl. Prostý lid si vždy  uvědomoval, že nemá na zvěř jen pán právo a zmocňoval e zvěře bez ohledu na zákon, buď z hladu nebo což távalo se častěji z pytlácké vášně, jež bývala v každých dobách. A pytlák zapomenutého jména z osady Sedlice, až bedlivě střežen a několikrát trestán nepolevil v činnosti a střelil zajíce, tušení a chytrost jeho byla v tom, že zajíce ponechal na místě a zmizel. Panskému hajnému neunikla střelná rána ani kmit pytláka a zkušený znalec řemesla pytláckého hledal čenichat až zastřeleného zajíce našel, dobrá pro úlovek tento někdo přijde, počkám.A věrný knížecí sluha čekal zbytek dne i nastávající noc, nepolevil, až druhého dne  časně ráno spatřil pytlákovu ženu  s nůší na zádech, něco trávy navrstvenou, opatrně se ohlížela, šourala se do lomu. V lomě sem  tam trávy  uškubla ž k zajíci přišla, ohlédla se opatrně, nic nezpozorovala, popadla zajíce do nůše a pod trávu vsunula. Připravena odejít zaslechla šramot., ohlédla se  a hrůza spatřila hajného, jež rovnou k nůši se hnal a s křikem „ukaž bábo, cos do nůše dala“. Za žádnou cenu co v nůši ukryto říct nechtěla, nechtěla bába zradit, hajný však za každou cenu chtěl vidět co v nůši jest, najít usvědčující důkaz, do hádky se dali a o nůši se tahali, z hádky se rvačka stala a žen při rvačce srp v sebeobraně použila, hajného do slova srpen ‚ťala, až z něho vnitřnosti vyhřezly a on vykrvácením zemřel na místě. Sama sebe bába udala soudu, příčinu vraždy uvedla jako sebeobranu při znásilnění. Nebylo svědků ze žádné strany a bába odpřisáhla děj jak sama uvedla a výsledek soudní byl osvobození.

Sedli – Keblov 1.4.1979

část desátá:

Keblovec, dvůr Keblov

Keblovec (malý Keblov) vzdálený od obce Keblov necelý kilometr je historická část obce Keblova. Slunná jižní poloha od  nepaměti určila příroda jako přirozenou hospodářskou  jednotku. Z generace na generaci je přenášená pověst o tvrzi, která měla stávat v dávných dobách v místech dnešního sklepa na zahradě a od sklepa má být chodba podzemní někam do lesa Hůrky. V dobách války měla chodba sloužit jako cesta zásobovací neb v nutném případě úniková. Žádný podklad pro pověst tuto se nenašel jen paměť lidu je přenášená do dnešního času. Snad tvrz byla dřevěná palisádová a hned v dávných dobách jí zničil zub času nebo oheň. Dřívější i dnešní historie neuvádí tvrz tuto a písemné doklady mluví o sídle vladyčím, českou šlechtou, zemany, obývanými. Až v počátku 18.tého století koupil tento objekt a další cizinec hrabě z Halevejlů. Pak přešel majetek a mnoho jiných pánům z Traudsonů, jenž povýšen na knížete, po něm následoval kníže Palm. Kníže Palm, ač prý  nesmírně bohat rozmařilým životem a špatným hospodařením  dospěl k tomu, že byl nucen odprodat  třicet dvorů mezi nimi i Keblov. R.1801 přišel majetek tento do rukou soukromého majetku a byl rozdělen na 6 dílů. Situační mapa z r. 1796 bývalého dvora, uvádí dům, obytný v místech nynějšího stavení Žákového, stodolu v zádi stavení bývalých Vítů a chlévy na Vítovom dvoře, což dělá dojem, že zůstaly u čísla popisného 33, jež přistavením obytné budovy hospodářský celek činil. Znatelná menší budova v místech Žákovy stodoly měla sloužit jako pivovar a při stavbě silnice ke dvoru vedoucí základy nalezeny byly a na stavbu silnice upotřebeny byly. 

Tvrz u Keblova patřila Janu Husovcovi, který prodál tvrz Janu Matysovi z Hostiny.Tato tvrz byla kamená a byla zničena za třicetileté války a v roce 1670 Jan Matys postavil náhradní dřevěnou tvrz později tuto dřevěnou tvrz opustil a vystavěl zděnou tvrz. V roce 1702 Jan Matys z Hostiny umírá a byl pohřben v Keblovském kostele. Náhrobní kámen by měl ležet v podlaze kostela.Keblovská tvrz pak ztratila význam jako panské sídlo a tak byla přestavěna na sýpku a poté zanikla. Jan Matys sloužil jako kapitán kyrysníků u Mladé Boleslavi..

Za toto doplnění děkuji p.Tomáši Matysovi,který informace čerpal z knihy knihy Hrady, zámky a tvrze.

Sedlice Keblov 1.4.1979

část jedenáctá:

Kaplička „Sedmipany“

Jak maják  v rozbouřeném moří, jak hlídač neúnavný, kraje výstražně pozdvižený  prst Boží útěchu postiženým kolem jdoucím podávající stojí kaplička na místě po staletí. Kronika kostelní chrámu páně Keblov neuvádí vznik kapličky této, uvádí však mecenáše, jež o udržení kapličky se zasloužili, byl to též r. 1894 občan Pražský jménem Johanides, jenž snad zmlada byl občanem obce Keblova či náhodným pozorovatelem. Též  uvedeno jméno Kovaříka Keblov čp. 14 v r. 1920 za pomoci sousedů kapličku opravili, dvakrát po sobě po opravě prvé po zásahu blesku dne 20.6.1922 pak znovu opravu vyžadovala . Farní kronika uvádí zasvěcení kapličky „Čtrnácti pomocníkům páně+“, zůstává však tajemstvím  účel postavení této kapličky. Různé jsou o tom dohady, nevím proč s dozvíte nejčastěji , že je to památka ubití jednoho ze tří kněží Keblovských na počátku válek husitských , vzniklých r. 1418. Važte si starých památek, chraňte je a předejte příštím pokolením.

Pod kapličkou

Klíč pohádkový, bájné ceny na přiložené mapě podávám tomu, kdo včas potřeby nebude se bát práce a ten objeví dávno již objevené, nevyužité a zapomenuté prameny čistých vod. Nejsou našich času žádoucí, neví však žádný co příští doba přinese a poklad tento, pokladem se stane skutečně. Při příležitosti této uvádím z pamětí Jana Našince, řídícího učitele školy Keblovské, současníka naší doby, že za mlada viděl nějakou strou mapu, jež v místech těchto značila podzemní jezero, kteréžto okolní vodní prameny napájelo.

Keblov – Sedlice 23.4.1979

část dvanáctá:

Štěpánovská cesta

Proč Štěpánovská? Vysvětlení názvu tohoto možno hledat v dobách robotních a cesta tato vedla co možno nejkratším směrem na Štěpánov a v robotni užívána byla. Ještě můj děda po ní jezdil , vyprávěl p. Málek Fr. , jenž starším byl účastníkem naší generace. Cesta tato odbočuje na směr Štěpánov pod novým hřbitovem  a  je zachována jen v částích  lesní porost zcelení pozemku a hlavně stavěná železniční trať v r. 1901 z velké části zahladili její stopy. Minulé doby minuly generace minula účelnost této cesty a v lidských vzpomínkách zůstává matně název tento. Vše staré zaniká a rodí se nové, byli naši předkové hloupí, že cestu zřídili, že jí užívali, právě naopak , svědčí o velké jejich hloubavosti a praktičnosti, vzdálenost a hlavně téměř rovina potvrzují jejich praktičnost. Pod Štěpánovskou cestou  „Zákoutí“ je nazývané celá strana pozemků a pod názvem v zákoutí mapové zvaném měřítkem starých  zašlých dob je skryto mnoho pojmů. Koutem se nazýval roh světnice, v němž rodička rodila, do kouta světnice na noc se  ukládal při návštěvě známý či pocestný a nebylo hanbou, když nebyla postel či peřina, stačila otep čisté slámy a třebas na přikrytí i starý kabát. Kout znamenal zátiší a pohodu a trefné jest jméno toto přiřknuto tomuto místu, svědčí tomu slunná závětrná poloha do Štěpánovského potoka a případně stoky je zde možnost získat dostačujícího stavebního prostoru a v případě čistých vod přehrady a nutného stěhování Keblova  bude-li možnost generaci nynější či příští použít polohy této. Naskýtá se i možnost při odbočce od Kupsáku spoj silniční zkrátit ode Štěpánova do Keblova, téměř na polovinu při zachování komunikacích  veškerých stávajících. V lesíkách tvrdohlavých keblovských hospodářů na „Vyzvánku“ zvaných se najde nezvratný důkaz rozvodí tohoto.

Keblov – Sedlice 25.6.1979

část třináctá:

Zaniklá ves Bělčice

Blázen jsi co o to staráš, máš za to něco? Přímo do očí říkám mě téměř každý, s kým o tom mluvím, zaniklá ves, jako mnoho  jiných spisovatel Ant. Norbert Vlasák o ní píše, Palacký ji přiznává pod dodatkem neznámé polohy. Stvrzovací listina cís. Karla IV. r. 1352 ji přiznává jako patřící k újezdu Svatavinému. Rytíř Mikuláš Trčka ji dostal od krále uherského Matyáše právem zápisným  r. 1442 s okolníma známýma všema jmenovanýma, zejména Keblov, Michovice, Strojetice, Trhový Štěpánov, Chlum, Javorník, Hulice a jiné což jest nezvratný důkaz, kam asi náležela. Při rozprodávání majetku Trčků kol r. 1550 se připomíná jako ves pustá zároveň se vsí Bělou. Při pohledu na starou mapu lesa, luhů upoutá pohled prázdné místo u panské louky, zvané bohaté vodní prameny a zbytek nějakého zdiva láká toto místo přisoudit co místo zaniklé vsi Bělčic. Po rozmluvě o tomto  předmětu s příslušnými úřadu, vždy si připomínám rozmluvu oné hluché tety při setkání  známé  říkaly tety jedna druhé. Teta byla jste na funusu, odpovídá hluchá, prodávala jsem tam husu, hodné tam PLAKALY, ZVÍDÁ JEDNA, MÁLO MĚ ZA NÍ DÁVALI, ŘÍKÁ DRUHÁ NAKVAŠENĚ. Říká jedna teta, vy mluvíte jako blázen. Dejžto pánbůh s pánem bohem. Až budu přesvědčen, že  ves jména tohoto se nalézá  třeba u Humpolce, Tábora, či kdekoliv jinde, ať vykáže jsoucnost jménem známých okolních, uznám svůj omyl ne jinak. Domnívám se, že v době husitských a pro husitských zanikly jako přímý účastníci děje přítomného. Přikládám náčrtek mapky  stavu tehdejšího dle názoru svého.  Velmi zajímavý případ, jenž zápisem připomínán. Vyprávěl Kovář Jos. t.č. majitel čp. 31 v Keblově. Při draní peří sešlé ženy se bavily různým povídáním a při vyprávění paní Anny Kovaříkové jsem zpozorněl s úžasem poslouchám, vyprávěla paní o vidině nadpřirozené, již zažila při sběru hub v lese „V luhách“. Je to možné, slyším vyprávět navlas stejně svůj případ svojí vidiny ze stejných míst s rozdílem doby. Považoval jsem za směšný případ tohoto vyprávění, nikomu jsem o tom neřekl a přece vypráví paní můj případ. Vypráví z míst silnice Keblov-Strojetice ze silnice  až ve třetině lesní trasy  pohledem jihovýchodním , viděla jsem panorama krásného města s kostelem ozářeným  světlem  a překvapena hledím na jev tento velmi dlouho pozoruji , přemýšlím, zda vidím skutečnost a kde jsem. Hledím až obraz se počíná měnit, blednout, pozvolna zanikat, až zanikl úplně a tím jsem byla vrácena skutečnosti a já sobě uvědomila, že as  lomení  lesního světla myšlenkově zaujat.  se shodou okolností obraz tento povstal, co vidina náhodná, za svou hloupost uznal a s nikým jsem o tom nemluvila, to samé zažil Kovář Jos. při vyprávění pí Kovaříkové, sobě uvědomil za neuvěřitelné uznal.

Keblov – Sedlice

část čtrnáctá:

Keblovská náves v místě u pomníku

Roku 1914 při kopání vodovodní trasy od čp. 6 do čp.15 se vykopaly lidské kosti mezi nima zachovalá kost holení. Podiv a úžas nastal mezi domácíma lidmi, mnoho dohadů povstalo , ale žádné vysvětlení. Přítomný občan Žák Ant. , člověk téměř obřího vzrůstu přeměřoval a porovnával kost ke své noze a prohlásil „ten pacholek musel být vyšší než já“. Též v roce as 1966 při kopání nového obecního vodovodu  se našli lidské kosti, a to  obratlové a žeberní, znovu mnoho dohadů bez vysvětlení, záhada, zda se dočká v budoucnu vysvětlení. Proč se nacházejí lidské kosti zde, vždyť hřbitov normální je vzdálen jen málo metrů od nálezu a jest zdí ohraničen. Je otázkou, zda se udála v místě či okolí nějaká bitva, není známo. Též jest otázkou, zda hřbitov v minulosti nebyl jiné polohy a jiného tvaru, než dosud se nalézá a při nějaké úpravě obce přemístěn, což by potvrzovala šachtice  kostí na starém hřbitově. Jde snad o přeplnění hřbitova následkem ran morových, jež obec v dřívějších  dobách  často navštěvovaly. Jde snad o delikventy pohusitské doby, husitského Keblova vrahy tří keblovských farářů a pozdějších lupičů okolních, jež po bitvě „U Lipan“ povstali? Připadá i v úvahu, zda ves Keblov není založena na bydlišti lidí doby předslovanské.

Keblov – Sedlice  26.7.1979

část patnáctá:

U Sedlice či v Sedlici

Není to pověst za tím. Je to skutečnost naší doby, našich dnů. Nesmlouvavé jisté jak uragan letí čas lidská generace střídá generaci,rychle se zapomíná a protože znamenám stavbu mostu dálničního přes Sedlický potok se pnoucí. V r. 1969 počala stavby a končila úředně r. 1975, dokončovací  práce trvaly však ještě as 2 roky. Slovenská firma prováděla tuto stavbu pod názvem Inženýrské stavby n.p. Košice. Slovenští robotníci zde pracovali v počtu až přes 50 lidí, pracovali od počátku každého měsíce a po datum 20. měsíce různě odjížděli domů. Pracovali bezohledně na neděle či svátky, svůj pracovní limit odpracovali a zbytek měsíce doma byli. Domov jejich velmi vzdálený, východní Slovensko, Kraj Prešov jim bylo překážkou,jinak práci rozvrhnout neb jinak mimo pracovní dobu ve vlaku by přijížděli tráviti. Mluvili nářečím zv.“Sáryš“, spíše ukrajinštině podobné a nám domácím těžko srozumitelné. Zde v Sedlici měli ubytovnu i pracoviště a kanceláře a v Keblově postavili dům na bydlení bez střechový , jenž po ukončení stavby zůstal do majetku M.N. V. přešel  a co památka po Slovenských robotníků  a Slovenské stavební firmě zůstává. Na poli nad č.p. 6 as na jednom ha měli sklady ubytovnu i kanceláře přes cestu na straně lesa as dva ha v poli měli pracovní materiál , sklad a tzv. výrobnu , kde se vyráběly mostní dílce a jiný potřebný materiál. Mostní dílce o váze 220-240q byly převáženy speciálním vozem na místo stavby. Tří jeřáby byly pomocníky při této stavbě věžových, jenž hlavně vykládal materiál. Portálový jeřáb, jenž byl nezbytným pomocníkem na výrobně , pojezdný jeřáb lanový, jenž  k montování mostu sloužil.

Sedlice dne 28.10.1980

Skutečný děj doby r. nadepsaného, jenž e udál r. 1978 v Trhovém Štěpánově. Patrně se nudil nečinně doma trávit čas stesk a zvědavost  ho pohnuly za město do přírody se podívat, hodnotit práci současností  přehledem svého mládí změřit stav doby přítomné. Klidně jde zabrán v myšlenkách, pojednou však vyrušen neznámým hukotem , spěšně se obrátil, pohlédl zpět  a v hrůze spatřil vozidlo velkých rozměrů, jenž značnou rychlostí se k němu blížilo. Rozmačká mě to, bleskově ho napadlo, pryč od toho, letmý pohled na terén a hop přes škarpu silniční a poněvadž byl značný svah nad silnicí, pomáhal si rukama a  čtyřma pracně se dostal z tělesa silničního , udýchám a znaven pro něho artického činu usedl stísněně pozoroval obludu, pro něho nevídanou. Traktorista Franta byl nejen dobrý řidič na oné obludě, ale i dobrým pozorovatelem okolí, neušlo mu podivné počínání člověka před ním,  v mysli uvažoval, co s tím člověkem je, zda nepotřebuje pomoc, a proto zastavil stroj před člověkem tímto. A hle překvapení obapolné ulehčilo se velmi oběma. Franta traktorista řidič oné obludy  dveře stroje otevřel a ptal se souseda, co s ním je, zdali je nemocen a pomoc jestli potřebuje a soused Bruna po pravdě pověděl, že ho polekalo vzezření stroje a záchranu hledal. Na tomto podkladě řidič Franta pověděl sousedovi, že stroj  ten je 180 a je víceúčelový a v onom strašidelném sestavení brány na vláčení pole, to jsou jež nahání strach. Poslouchá soused učený výklad mladého Franty, poslouchá, ale nevnímá, nerozumí tomu a po skončení výkladu se zmohl stísněně slovy“Franto nejezdi s tím, zabiješ se a při setkání s matkou traktoristy jí upozornil na nebezpečí pro Frantu ovládat tento stroj slovy“ Matko sousedko, nedejte s tím Frantu jezdit, určitě se vám na tom zabije“. Soused Bruna, člověk staré pomíjející generace, jenž znala tažnou polní sílu zvířecí, krávu, volka, koně, četných polních mezí a zpěv skřivana. Sousedův syn traktorista, účastník nové doby lánu zcelených polí, umělých ptáků, jenž vesmír dobývají.

Sedlice 27.3.1981

U příležitosti 80.narozenin napsal sám sobě  a pro vzpomínku svých drahých Novotný Ant.

Čas minulý  jak když třeskne zbraň,

          jak když tleskne  dlaň

Čas  přítomný  Jak zbraně třesku

                           jak dlaně tlesku ozvěna

                           v myšlenkách život ubíhá

                          žije vzpomínkami

Čas budoucí    Jak každá ozvěna vlní se vzdaluje

                          zaniká i život zanikne, zmizí

                         zmizí navždy

Daleká jest cesta, marné jest volání!

Sedlice 4.9.1981

Dobou přítomnou se stává tato skutečná událost pověstí.

Palmáci, palmáci, co hodně hanlivou nadávku z důrazem zlosti křičeli školáci, rozvaděný kamarádi na mého kamaráda Karla Kadeřábka a často bitka  z toho byla při rozchodu cest k domovu. Cesta luhova a cesta řeznická měly každá své zastánce a to  byl dostatečný důvod na Bukovskou nadávku a posléze rvačku ne? A léta běží, odvanul vítr válečné utrpení, co trpká vzpomínka s časem vynořuje, čas různé jiné události přináší. Svého času po první světové válce se roznesla vzrušující zpráva do našeho kraje, jenž úředně hlásala dědictví z Ameriky několik milionů dolarů, dědicem běl být rod Hoffmanů na Benešovsku. ¨Při tehdejším přepočtu na naše koruny 1:30 jmění pohádkové. Avšak každá věc má svůj háček,  přes usilovné pátrání rodu Hoffmanů a i široké veřejnosti se nepodařilo docílit  potřebných  dokladů  a věc tato zdánlivě vzešla v zapomenutí. Jedna větev Hoffmanů žijící v Sedlici vymřela po meči a žije lidově řečeno po přeslici a poslední mužský člen rodu krátce před  svou smrtí promluvil ku svému zeťovi. „Toníku cítím, že už brzo zemřu a já bych nerad sebou odnes rodové tajemství, vy vězte, že rod náš je rod šlechtický, ovšem na zapřenu a podklad toho jest kníže Palm a šlechtična francouzská. Kníže Palm u dvora císařského se pohyboval rovněž,  rovněž šlechtična francouzská, jenž byla vyhnancem své země, u dvora císařského pobývala, známost z toho vzešla a následné těhotenství po knížecku řešeno bylo. Knížecí poddaný Hoffman se stává manželem francouzské šlechtičny a otcem dítěte a snad i dětí následných. Neklidná doba válek Napoleonských kol r. 1800 a jiné hospodářské starosti uvedli věc onu v zapomenutí a při zeptání nadávajíc po čase Palmáci pravdivou odpověď dostal. Nevím což i můj  kamarád nevěděl. Proč a čím se stalo , že uvedené dědictví se nedosáhlo, odpověděl děda, nedokázali jsme zajistit některého z Hoffmanů, že by se tu dobu do Ameriky odstěhoval, ač na uvedené některé  souhlasilo narození dítěte na jméno Hoffman, do soudního řízení pro chudobu jsme s nemohli pustit a naše vzdělání nebylo na úrovni neb odkazu cizí řeči byl veden. Umřel děda r. 1941 klidně odpočívá na starém hřbitově kol kostela v Keblově. Jest doba  druhé světové války, starost o žití a sám život tlačí veškeré jiné dění do časného zapomenutí a jen časově  na událost tuto jest vzpomenuto. Doba poválečná přinesla  tolik novot až se z toho hlava točí. Mezi jinými dát obecní  kroniku dohromady, neb obci chybí. Při šetření minulých dob vynořuje se jméno Karel Jos. Palm, jako zcizitel dvora keblovského  r. 1801 a rozprodává ho dělením na části a rovněž v okolí dvory rozprodává v počtu 30. Chudne císařský níže Karel  Jos. Palm a na významu ztrácí. Další objev na děj tento učiněn ve školní kronice obce Keblova a jest  uvedené jméno Jan Hoffman r. 1816, jako školní učitel a po něm jeho syn Patric Hoffman, učitel tamní. Shodnou dobu záznam tento označuje jsoucnost této pověsti a potvrzení ústy lidu hanlivou nadávkou „Palmáci“  pravdivost děje tohoto. A dědictví necílené oželeno bylo  a v Americe zůstalo a při sledování dějů§ doby současnosti a pozdější by nasvědčovalo následovně. Uprchlá šlechtična francouzská, jež se u Rakouského císařského dvora pohybovala byla částí rodu a rod sám do Ameriky emigroval, velkého jmění nabyl, udržoval styky mezi členy rodu, věděl o této příhodě, věděl při vymření rodu neb i při jiné příležitosti, odkázal jmění toto pozůstalým po svém členovi. Již téměř dost storočí uplynulo v zapomenutí, děj tento uvedlo a zřídkakdy je slyšet „Palmáci“

Zapsal 5.9.1981

Poznámky a výtah jmen majitelů pozemků a řp. ze starých pozemkových listů as do poloviny 19.století (na jednom listě poznamenáno – 1809)

Osada Sedlice

Dnešní generace zvaná dle vyprávění následující, co zná dnešní generace.

V druhé polovině 19.století se odstěhoval do Ameriky.

Po odstěhování dětí bydlí vdova Anežka Svatošová sama. Rod Zelenků dědičně na mlýně přetrval mnoho generací. Odstěhoval se do Ameriky.

Výtah jmen majitelů pozemků a č. domovních ze starých pozemkových listů as do poloviny 19.století (na jednom listě jest pozn. 1809 a též poznámky majitelů 1978)

Obec Keblov

Poznámky a výtah jmen majitelů pozemků a řp. ze starých pozemkových listů as do poloviny 19.století (na jednom listě poznamenáno – 1809)

Dolnokralovicko

František Tůma

(opis z knihy Českomoravská vysočina 1.díl, kraj německobrodský z r. 1939)

Dolnokralovicko prostírá své nivy po březích dvou říček, Želivky a Sázavy. Jeho jižní část stoupá do nadmořské výše 500-550m, jeho západ hlídá od staletí památný Blaník. Přestože chalupy jsou tam malé, lid jest vyspělý a ideálně založený. Dolnokralovicko jest chloubou Českomoravské vysočiny. Okres Dolnokralovický byl až do nedávné doby užší veřejnosti málo známý, neboť jeho nejbližší železniční stanice byla Benešov, vzdálená 64km od Okresního města Dolní Kralovice. Čerpáme z historických pramenů, vidíme, že noha pravěkého člověka stanula již u Brzotic, Studeného, Mohelnice, Zhoře, Pravonína a Borovnice na panenskou půdu Dolnokralovicka. Krajina byla pokryta pralesem, na kterém praobyvatel vel tuhý život a úporný boj s přírodou. Neznaje kovů, užíval k obraně zbraní pracně vyrobených z kamene, jejichž nálezy pod jménem „hromové klíny“ učiněny na místě vyjmenovaných osad. Na sklonku XI.století tvořila rozsáhlá jižní část okresu dolnokralovického újezd, který náležel královně Svatavě, manželce Vladislavově a zakladatelce  Dolních Kralovic. Královna Svatava daru postoupila majetek kapitule vyšehradské. Císař Zikmund dal tento majetek zapsat r. 1436 Mikuláši Trčkovi z Lípy vedením na Lipnici, kterážto panství trvalo do první poloviny XVI.století. Synové pana Trčky z Lípy přikročily však v letech 1546-1548 k rozprodání svého rozsáhlého spupného a zápisného zboží na menší částky. Tak vznikly statky dolnokralovický, čachtický, křivsoudovský, pravonínský, martinický, lhotský a keblovský., které až na pravonínský spojil r. 1700 opět v jeden celek Jan Leopold Donát, kníže z Trantionu a Falhensteinu, jež přikoupiv ještě Trhovou Zahrádku, Kaliště, Hněvkovice, Bílí a Vlastějovice, založil tak rozsáhlé panství dolnokralovické, které po změnách různých majitelů bylo  1884 veřejnou dražbou prodáno Vilímovi Vincenci, knížeti z Auersperku, jehož potomci zůstali majitelé panství dolnokralovického až na naše časy. Mimo panství dolnokralovické byly zde ještě jiné majetky šlechtické, Horní Kralovice, panství Zručské s Hodkovem, Horka nad Sázavou, Onšov a Košetice. Polický vývin okresu se datuje od r. 1865. Prvním okresním starostou byl Aug. Kahles, majitel dvora v Jenšovicích u Křivsoudova. Zástupcem  okresu dolnokralovického , který tvořil s okresem ledečským jeden volební okres, do zemského sněmu byl zvolen český politik Dr.Eduard Grégr. Po rozpuštění zemského sněmu zvolen r. 1867 poslancem okresní starosta Aug. Kahles, který zastupoval okres na zemském sněmu přes 20let zatím co v čele okresu stál takřka tři desetiletí jako okresní starosta dolnokralovický hoteliér Ant. Lanz, který spolu s notářem Jos.Nevařilem a rolníkem Jos. Šeredou z Bezděkova byl představitelem staročeského směru v okrese. Již tenkrát byl na popud notáře Nevařila, mladého učitele Halíka a několika uvědomělých rolníků založen okresní hospodářsko-technický průmyslový spolek, kolem něhož se v krátké době seskupil veškerý život Kralovicka. Boje strany mladočeské se staročeskou přenášely se i do širokých mas, přišly punktace. 23.XI.1891 byla rozpuštěna říšská rada a osud stany staročeské byl vyčištěn.

Na okrese povstalo hnutí mladočeské, reprezentované zejména uvědomělými zemědělci a učitelstvem. Ve volbách r. 1889 zvolen poslancem mladočecha Josef Krajíc, po jehož vzdání se následoval staročech Hruš a teprve r. 1893 postaven v čelo  kraje zemský poslanec mladočech Dr. Eduard Brzorád z Něm. Brodu, který si získal všeobecní obliby a zastupoval zájmy kraje na sněmu zemském takřka 10 let. Jeho přičiněním byl založen nový hospodářský spolek v Křivsoudově, jemuž brzy na to následovalo utvoření těchto spolků v Křešíně, Jeníkově a Borovnici. Nově se tvořící  sdružení českých zemědělců r. 1895 nalezlo na dolnokralovickou úrodnou půdu. V té době vycházející již Selské listy byly zde členy čteny a hojně rozšířeny. Myšlenka utvoření samostatné strany zemědělské zde byla, přesto se žilo dosud v nadšení mladočeském. Toto hnutí reprezentované odbojem proti Vídni bylo na výši svého rozmachu, ve všeobecných volbách do říšské rady, které se konaly v březnu 1897. Za mladočeskou stranu kandidoval Dr. Ed. Brzorád z Něm. Brodu, proti staročechu Janu Plevovi. Tyto volby byly velmi bouřlivé a město Ledeč bylo svědkem bojů, které se vyvodily i v různé půtky na náměstí a v postranních ulicích města. Volby skončily vítězstvím mladočechů, které vedl v Ledči tamější advokát Dr. Penklář a do říšské rady byl zvolen znovu mladočech Dr. Eduard Brzorád. V r. 1901 při volbách do zemského sněmu v měsíci říjnu t.r. zvolen za skupinu Ledeč a Dolní Kralovice proti Dr. Brzorádovi, kandidát strany agrární Josef Prášek , rolník ve Vlastějovicích, který zastával funkci poslance za tuto skupinu až do státního převratu r. 1918. Po smrti říšského poslance Dr. Brzoráda zvolen poslancem Frant. Staněk, rolník ze Strmilova u Jindř. Hradce, do té doby známý již pracovním družstevní. Tento muž, který v pozdějších letech a zejména za dobu války hrál významnou roli v dějinách národa českého , jsa předsedou  českého klubu poslanců na říšské radě vídeňské, jehož jménem pronesl známou řeč dne 2.X.1918 začal svoji politickou dráhu na okresích Českomoravské vysočiny. Za jho poslancování rozvinul se na říšské radě boj o všeobecné rovné a tajné  hlasování a v nových volbách r. 1907 zvolen za Dolnokralovicko kandidát tehdejší strany klerikální V. Myslivec. R. 1908 se poměry rychle mění, činnost poslance Václava Myslivce neuspokojuje voličstvo a v prosinci 1909 jest vyzván shromážděným voličstvem, aby složil mandát. Voličstvo se obrací na poslance sousedního okresu ledečského Josefa Hyrše. Tento genius Českomoravské vysočiny pomáhá burcovati Dolnokralovicko a stává se ochráncem zájmů opustěného voličstva. V nových volbách r. 1911 zvolen říšským poslancem domkář, rolník a bednář Fr. Mašata z Divišova, který zahájil éru poslanců z řad zemědělců, který od těch dob zastupovali zájmy kraje Dolnokralovického.Plodnou a činorodou práci přetrhla světová válka. Nastala doba hospodářství státního a úkol zemědělských pracovníků přešel na pole svépomocné. Jaro r. 1918 ukazovalo, že válka příští zimy již nedočká. V kraji zjevuje se neohrožený vůdce zemědělský poslanec Hyrš. Na schůzích mluvil za všeobecného nadšení lidu a jeho slova:“jedu vás zburcovati k boji proti nepřátelské Vídni, jdu vás zburcovati a nabádati, aby jste neumdlévali v odporu, elektrizoval a  zanechal  ohromný dojem. Tak mluvil tatíček Českomoravské vysočiny v květnu 1918, kdy válka byla v plném proudu a Rakousko věšelo na frontách české legionáře. Pak přišel 28.říjem 1918 a po něm první neděle v listopadu, kdy jme volili národní výbor. V roce 1920 při volbách do národního shromáždění usneseno, podporovali kandidaturu poslance Mašaty a Karla Práška, tehdejšího ministra zemědělství a statkáře v Košeticích. V tomto předcházejícím roce vstupuje na politické kolbiště několik pracovníků z řad statkářských a to Mikšovský, Jelen, Dr. Kryštof, Ant. Zelenka aj., kteří se zabývají místní drobnou prací po okrese a propagací pro utvoření nové organizace bramborářské. Na zakročení okresu vstoupil Karel Prášek d senátu a stal se jeho předsedou. Předností Dolnokralovicka vždy byla okolnost, že zemědělský lid byl probudilý milovný pokroku, stavovsky silně uvědomělý a pevný v přesvědčování a nutnosti svorného postupu ve všech  akcích, snaživý při své práci na rodné hroudě a choval plné porozumění pro důležitost veřejné práce hospodářské. V takových řadách uvědomělých a oduševnělých zemědělců nacházejí všechny zdravé myšlenky a rozumné akce dobrou půdu, takže  Dolnokralovicko postupovalo vždy v popředí  všech okresů Českomoravské vysočiny. Konáme.-li přehlídku hospodářské a družstevní práce , můžeme pozorovati jasně , že se zde ujímají a zdárně rozvíjejí všechny akce , které jsou podnikány pro zvelebení našeho horského zemědělství a povznesení života na našem venkově. Jedná se tu především o akce o povznesení produkce rostlinné, zejména obilnářství a bramborářství, ve kterémž změn se uplatňuje organizačně Okresní odbor Svazu pěstitelů zemáků a skladištní družstvo.Akce pro povznesení odborů hospodářského zvířectva za vedení zemědělské rady. Pokud se týče soustřeďování prodeje všech zemědělských výrobků, jakož i nákupu zemědělských potřeb, jest tento úkol prováděn Rolnickým skladištním družstvem pro okresy Dolní Kralovice a Ledeč nad Sázavou.  Z malých začátků vyrostlo toto družstvo na velký a silný hospodářský podnik, který splnil veškeré očekávání , ovládl nákup i prodej zemědělských potřeb a vytlačil celou řadu elementů spekulačních a nesolidních. V rámci  družstevní práce  důležitou skupinu představují družstevní lihovary, kterých je šest, soustřeďují asi 160 zemědělců a vyrábějí asi 8000hl lihu. Velice důležitou, třebaže  tichou práci obstarávají  kampeličky, kterých je na okrese 22. Soustřeďují všechny vklady, poskytující úvěr za nejvýhodnějších podmínek a svou působností vytlačily lichváře z našeho venkova. Jest to úspěch, který nejvíce přispěl k sociálnímu povznesení našeho zemědělského člověka. Také okresní záložna hospodářská,Občanská záložna a pobočka Městské spořitelny benešovské plní zdárně své poslání ku prospěchu města a celého okresu. Dolnokralovicko získalo značné  hospodářské posílení, také provedením pozemkové  a lesní reformy. Zemědělský lid na Dolnokralovicku může s plným sebevědomím  a hrdostí poukázati na svoji práci, kterou vykonal pro zvelebení svého zemědělství a stojí tu na své rodné půdě pohotový k další práci  ve prospěch národa. V posledních letech jest snahou zástupců okresu získat nové  železniční spojení. Snahy  o postavení dráhy Zruč-Dol. Kralovice-Čechtice-Pelhřimov, Dol. Kralovice-Ledeč, neb Dol. Kralovice-Humpolec se probouzejí dále a bylo v tomto směru podniknuto velké úsilí. Poslední události na poli politickém zasáhly radikálně do komunikační otázky na Dolnokralovickou stavbu dálnice, která protíná okres středem jeho části od Keblova přes Loket k Hořicku. Zakoupení velkostatku Zruč firma Baťa dává naději, že lid zde najde novou obživu na úseku průmyslovém.

Bohužel další materiály nejsou k dispozici.Děkujem za pochopení.