Bibliotéka místních dějepisců
Bibliotéka místních dějepisců
Pod heslem „Poznej svou vlast a budeš ji milovati“
V Praze, nakladatel F.A.Urbánek – knihkupec, pro literaturu pedagogickou, hudební a pomůcky učebné r. 1884
Vydává: Fr.A. Urbánek
Pořádá: Antonín Norbert Vlasák
Svazek 9, okres Dolnokralovický v Čáslavsku
Nástin historicko-archeologický
sepsal: Antonín Norbert Vlasák – farář na Hrádku
Jeho blahorodí pánu Antonínu Lanzovi, starostovi okresu Dolnokralovického věnuje spisovatel
Okres Dolnokralovický tvoří v okrese Ledečským , s nímž se po straně východní týká, politický okres čili hejtmanství Ledečské. R. 1880 obsahoval okres 30.000 obyvatel s rozlohou 64,9 km2. Okres prostírá se po obou březích řek Sázavy a Želivky, které se nedaleko západních hranic v jeden tok spojí. Území tvoří jihozápadní část kraje Čáslavského , bývalé dominie, Kralovice Dolní, Kralovice Horní , Zruč, Ostrov,Hodkov, Horka, Onšov, Košetice, Pravonín. Konečně v obvodí v první a druhé části kraje Čáslavského z kraje Táborského statek Onšov. Nejpříhodnější rozdělení okresu kraje Kralovického, jest ono , které stávalo již před r. 1350. Dle tehdejších farních osad, plebánie zvaných, jichž se tenkráte 22 počítalo, jelikož se téměř nezměnilo a až na naše časy zachovalo. V těchto 22 plebániích nalézalo se 17 na bývalém panství Dolnokralovickém a sice:
1) Dolní Kralovice s Horními
2) Všebořice
3) Borovsko
4) Sněť
5) Ježov
6) Křivsoudov
7) Čechtice
8) Keblov
9) Mnichovice
10) Borovnice
11) Zhoř
12) Křešín
13) Kuřenice
14) Hněvkovice
15) Pertoltice
16) Hrádek
17) Lavošov
pak na jiných panstvích
18) Zruč
19) Hodkov
20) Onšov
21) Košetice
22) Pravonín
Rozdělení církevní
Ze svrchu uvedených 22 kostelů zmizel postupem času jediný – na Hrádku, ostatních 21 zachovalo se až na naše časy. Nalez vše v boží mysli našeho lidu mnohavěkou ochranu. Za našeho věku jest z těchto pouze 13 vlastními faráři obsazeno. Ostatních 8 je filiálních. Do biskupství Královéhradeckého a vikariátu Dolnokralovického náležejí následující fary:
1) Kralovice s filiálkami ve Všebořicích a Borovsku, filiálka Sněť a Ježov, náležející k faře Zahrádecké
2) Křivsoudov
3) Čechtice
4) Keblov
5) Borovnice s filiálkou v Mnichovicích
6) Zhoř
7) Křešín
8) Hněvkovice
9) Pertoltice s filiálkou ve Slavošově
10) Košetice s filiálkou v Buřenicích
11) Pravonín z vikariátu lidského
12) Zruč s filiálkou v Hodkově , fary Čestínské
13) biskupství Budějovického fara Onšov
Školství
v Okrese jsou 23 obecné školy, z těch nalézá se 13 ve svrchu jmenovaných farních místech. Školu mají tyto obce:
Dolní Kralovice, Buřenice, Borovnice, Čechtice, Hodkov, Horka, Hranice, Keblov, Košetice, Křešín, Křivsoudov, Onšov, Pertoltice, Píšť, Pravonín, Studená, Všebořice, Všejeťovice, Tomice, Vlastějovice, Zhoř, Zruč.
Kralovice Dolní
Na levém břehu Želivky leží 7 hodin jihozápadně od Krajského města Čáslavi a dvě hodiny týmž směrem od sídla politického hejtmanství v Ledči, vzdáleném, v romantickém skalnatém údolí město okresní Dolní Kralovice. Na druhém břehu řeky, na úbočí vrchu uprostřed ovocných zahrad vidíme domky Horních Kralovic se zámkem na návrší. Kralovice, jak jejich jméno značí, byly původně osadou na zbožím královském založeno. Královna Svatava, zemřelá 1.9.1126, vdova po Vratislavovi II., darovala v neznámém roce kanovníkům vyšehradským Velký Újezd na řece Sázavě, jakž se tenkráte zvala řeka Želivka, nazvaným ve staropisu českém Újezdem Svataviným. K nadání tomu náležela rozsáhlá krajina, tehdáž z velké části nezdělaná, jejíž hranice sahaly dle pravopisu knížete Soběslava II. r. 1778 prvotně na východě k nynější řece Želivce, a sice od nynějšího městečka Kralovic nahoru až k toku říčky Libé, nynějšího potoka podél lhotického , padajícího pod Onšovem a Senožaty do Želivky, nad kterouž byly statky kláštera Želivského. Na západě činila mez stará cesta, jdoucí od Křivsoudova mezi Onšovem a Senožaty přes říčku právě zmíněnou. Říčka tato náležela jak daleko činila mez celá s rybářstvím a všemi jinými požitky kapitule. Darováním zahrádky od krále Přemysla r. 1219, nabyl tento starý Újezd znamenitého rozšíření na pravé straně Želivky. Krátce po darování tam povstali, v Újezdě řečeném, rozličné dědiny působením kanovníků samých, kteří sem již ve 12. a 13. století sídla svých prebend přenášeli. Ukazují na to i jména nově povstalých osad: Rapotice, Podivice, Děkanovice, Martinice, Tomice, Žibudovice, Blažejovice a jiné. Do biskupství kralovického a viceriátu Dolnokralovického náležely následující fary:
1) Kralovice s filiálkami ve Všebořicích a Borovsku, filiálky Sněť a Ježov, náležející k faře Zahrádecké
2) Křivsoudov a dalších 11 far až do čísla 13, jak dříve již uvedeno.
Dle potvrzovací listiny od císaře Karla IV. r. 1352 náleželo k Újezdu Svatavinu 29 dědin: Kralovice městečko, ves Libřice, ves Všejeťovice, ves Žibudovice, ves Děkanovice, ves Martinice, ves Tomice, ves Sněť, ves Podivice, ves Rapotice, ves Blažejovice, ves Hranice, ves Píšť, ves Hořice, ves Danice, ves Syrov, ves Loket, ves Brzotice, ves Bělá, ves Běčice, městečko Zahrádka, ves Rapotice, ves Lichtenšvelt, ves Světice, ves Tchanfild, Lhatice, ves Lhobice a jiné, ves Střítež, ves Příseka, ves Zahrádčice, čemuž přidati sluší ještě Ježov a Hroznětice.
Jakkoliv všechny statky, náležející k nadání kostela Vyšehradského činily jeden správní celek, z něhož nemělo být ničeho odcizeno bez společného svolení probošta v kapituli , jakož i krále českého coby patrona. Byly nicméně již odedávna rozděleny mezi osoby ku kapitule náležející tak, že každý měl svůj jistý podíl jich ne požitků jejich. Protože ale důchody pro abend nebyly veskrze rovné, nýbrž některé z nich byly výnosnější, některé skromnější , sloužilo od starodávna pravidlo, že při uprázdnění místa se nově ustanovený kanovník spokojiti s prachendou musí, v tom ohledu nejposlednější, starší pak měli právo měniti své chudší prebendy s bohatšími. Největší podíl statku byl ovšem proboštův ve statku v Újezdě, náležely mu již před kralováním Václava I. Kralovice, Libčice a Příseka. Proboštové vyšehradští jsouc v držení našich Kralovic hned od počátku až do r. 1420. Tehdy téměř po tři století byly zakladatelé , jakož i patronové zdejšího Chrámu svatého Jana Křtitele, k němuž faráře nejenom jmenovali, ale i sami potvrzovali dle excerpce čili pravomocnosti, jímž příslušící. Jest tedy zcela podobno , že prachbendi , jakožto se uvozuje v této krajině ve druhé polovině 14. století v katalogu diecéze pražské. Nacházely se tam rovněž i již ve 12. a 13. století . Bylo jich zejména 9, totiž:
1) Brzotice
2) Lhotice a Střítež
3) Sněť
4) Blažejovice a Vraninec (Vranice)
5) Loket
6) Hroznětice a Hořice
7) Dunice
8)Ježov a Kralovice
9) Tomice
Ještě pamětihodno jest, že v Újezdě Svatavině počátek vzali potomní patriominální úřadové. Králové totiž na žádost svých kancléřů a proboštů vyšehradských osvobozovali lid jím činžovní právo platnosti úřadů župních. Dávajíce je v pravomocnosti a poddanost proboštům, což i jinde následován a tím veškerá ústava župní klesla. Proboštové vyšehradští ustanovováni jsou králem českým, jakožto patronem kostela vyšehradského. S důstojenstvím tímto byl spokojen úřad Nejvyššího kancléřství (kancilářství) dvorského. Tím a bohatým nadáním byla proboštství vůbec první duchovní hodností v Čechách po samém biskupu. Králové čeští udělovali jež někdy příbuzným rodu královského, jindy mužům výtečných vlastností, zasloužilých ve službách státních. Za krále Václava I. , psal se r. 1240, byl proboštem vyšehradských synovec jeho Filip Urutanský , po němž nastoupil probošt Diviš – r. 1248-1254. Po smrti jeho Vladislav , z knížat selských, který zvolen r. 1265 byl na biskupství Dolnokralovické, načež úřadoval posledních let krále Otakara II. i prvních let Václavových probošt a kancléř Petr. Nástupcem jeho byl Jan , pobočný syn Otakara II. , který zemřel v mladém věku r. 1296. Po něm nastoupil Petr Alšparter z rodu Německého , který s povolením papeže Bonifáce VIII. měl podržet proboštství , i když se brzy na to stal biskupem basilejským r. 1297. Po krátkém proboštství Petra z Lomnice r. 1306-1310 nastoupil Jan, pobočný syn krále Václava II. , který r. 1334 byl povýšen na biskupa Olomouckého a měl za nástupce Belfalda z Lipé, svého času nejmocnějšího pána v království Českém. Po něm následovali za panování krále Karla IV. Vilém z Lanštejna, pán na Lomnici r. 1353-1359, Detřich z Kugelweitu, biskup mindenský r. 1360-1364, purkrabí Magdeburský r. 1363-1368, Jan Soběslav, syn markrabí Jana Moravského r. 1368-1381. Za panování Václava IV. byl Vilém z Lanštejna r. 1382-1384, Jan Benešův z Dubé r. 1387-1396, Vícha Králík z Buřenic od 5.1. do r. 1412. Potom byl biskupem Olomouckým konečně Albín z Uničova, 3. arcibiskup pražský od r. 1412-1427. Za krále Václava IV., který však všechno úřadování bez výjimky kancléři přikázal a vyšehradskému proboštovi toliko titul českého kancléře ponechal stalo se proboštství vyšehradské pouhou sinekurou v zaopatřování vysoce urozených , ale obyčejně zchudlých malých pánů. Za probošta Albína nastaly osudné doby rozbrojů husitských. Hned na začátku r. 1420 oblehli a dobili Pražané královský hrad. Vyšehrad oplenili , palác královský, chrámy a paláce probošta kteří se byli rozprchli na všechny strany . Zboží kapitulní blíže Prahy připojili Pražané k obci své , sobě vzdálenější zastali . Způsobem tím byla kapitula vyšehradská téměř všeho zboží zbavena r. 1436. Zapsal císař Zikmund i městečko proboštství vyšehradského Kralovice a Brzotice a Střítež ve 400 kopách grošů ve stanovnickém příseku v 90 kopách grošů , rytíři Oldřichu Močuhubovi z Kralovic, který t.č. na Kralovicích Horních seděl. Po krátkém čase však tuto svou zástavu rytíři Mikulášovi Trčkovi z Lípy pustil. Rytíř Mikuláš Trčka z Lípy povznesl svůj rod z nepatrných počátků k velké znamenitosti. R. 1436 koupil hrad Lipnici s příslušenstvím a r. 1442 nabyl zboží Vlašimského s Načeradcem. Způsobem zápisným nabyl města Pelhřimova, Pravonína, Dolních Kralovic, Herálce, Jeníkova. Císař Zikmund zapsal mu sám r. 1436 v den sv. Matouše i Babice , Chvojkovice, Pelhřimovec , Vitonín, Valichov, Lhotu , Michalovice, Vasetice , Hradňov, Kojčín, Bezděkov, Kaliště , Rápotice, Světlice, Chýšnou , Hořelku, Zahrádčice, Hněvkovice, Kounice , Zahájí, Chotěměřice u Budče ve 400 kopách a konečně městečko Štěpánov a vsi Keblov , Javorník, Chlum, Hulice , Nesměřice a Lhotu, jakož i tvrz a městečka Křivsoudov a vsi Černice, Hodku a Strojetice, městečko Zahrádka a vsi Bělou , Bělici , Jeníkov, Jizbici , Dobříkovice, Pálčice, Nekvasovice, Tomice, Lhotice , Ježov, Rápotice, Všejeťovice, Děkanovice, Martinice, Vranice, Blažejovice, Žibřidovice, Dunice, Hořice, Hroznětice, Mnichovice, Dobrnice a Leština a mimo to ještě jiné zboží zrušených klášterů. Jednak bohatstvím takovým , jednak rozšafností svou nabyl Mikuláš Trčka z Lípy současný kus své vážnosti a měl velké účastenství v tehdejších politických i válečných kruzích. Ve věcech náboženských byl věrný, přitom však mírným příznivcem učení pod obojí, jehož se i potomci a poddaní jeho stále drželi. Též v ohledu politickém klonil se ku straně mírnější a císaři Zikmundovi příchylné, později šel s jednotou Ptáčkovou a Poděbradskou. Ještě r. 1452 pomáhal sněmu Jiřího voliti za správce zemského, načež sám zvolen mezi pány , kteří Jiřímu přidáni byli k řízení a spravování království . Nedlouho poté zemřel Mikuláš Trčka z Lípy r. 1453. Zůstali po něm tři synové Burian, Zdeněk a Mikuláš. Později Burian seděl na Lipnici , Zdeněk a Mikuláš na Vlašimi. Burian zemřel jako nejvyšší písař, zanechav syny Mikuláše a Buriana. Mikuláš na Vlašimi s příjmením Bohatý zemřel r. 1509, zanechav syny Mikuláše ml. , Zdenka, Jana, Jindřicha a Viléma. Mikuláš, syn Burianův získal Lichtenburk, Volnou, Přibyslav a Bronov. Jeho bratr Burian na Lipnici , který jako podkomoří r. 1582 zemřel, měl s manželkou Kateřinou u Utenštejna syny Jana a Zdeňka. Když byl Mikuláš st. Trčka z Lípy na Lichtenburku , kdežto dal zaživa zazditi svou nevěrnou manželu Alžbětu ze Šelenberka a z Kosti dne 3.4.1516, bez dět zemřel. Zdědili všechno jeho bohatství, zboží svrchu jmenované bratrancové Mikuláš st. , Zdeněk, Jan , Jindřich a Vilém. Poslední uvedení tři bratři sešli ze světa v mladém věku a také Mikuláš následoval brzy za nimi. Zbyl z nich tedy pouze Zdeněk Trčka z Lípy na Vlašimi. Také z Burinových synů zemřel Zdeněk na Chotěboři 25.9.1532. Zbyli tedy z rodu Trčkovského pouze dva členové – Jan st. na Lipnici, druhý syn Burianům a Zdeněk na Vlašimi , kteří se r. 1534 o veškeré statky podělili. Zdeněk Trčka z Lípy zemřel na Vlašimi 2.10.1543 bezdětek, postoupiv veškeré zboží již r. 1534 ve čtvrtek před sv. Bartolomějem a opět jiným zápisem z r. 1537 Janu Trčkovi, strýci svému. Poněvadž by jej Jan Trčka r. 1540, 11.5., smrtí předešel , padlo celé bohaté dědictví Trčkovské na 5 synů po něm pozůstalých – Jana, Ferdinanda, Jaroslava, Zdeňka a Mikuláše, bratry Trčky z Lípy. Neví se, jakými pohnutkami umínili sobě jmenovaní rozprodati po menších částech veškeré své rozsáhlé jak skupní tak zápisné zboží ve zdejší krajině v létech 1546, 1547 a 1548 rozličným pánům a zemanům. Rytíř Strojetický ze Strojetic koupil r. 1547 od Trčků zástavné zboží městečko Kralovice a vsi Příseky, Střítež a Brzotice, ale zemřel krátce před r. 1566, zanechav syny Všeslava, Jana a Abraháma, bratry strojnické ze Strojetic. Při dělení r. 1566 nejstarší Všeslav Strojetický ze Strojetic oddělil se od bratří Jana a Abraháma a získal sám statek Dolní Kralovice. Všeslavu Strojetickému bylo zástavní právo kralovické městečko Dolní Kralovice, vsi Příseky, Střítež a Brzotice od císaře Rudolfa II., r. 1580, co pravé dědictví postoupeno. Všeslav Strojetický zemřel r. 1593, dědicem po něm byl s Markétou, roz. Mičanskou z Klinkštejna zplozený syn Všeslav ml. strojnický ze Strojetic na Dolních Kralovicích, který ale již r. 1600 se světem se rozloučil, odkázav dědictví své v Kralovicích městečko matce své Markétě , rozené z Klinkštejna. Ta se podruhé provdala za rytíře Petra Salavu z Lípy na Vikánci. Začátkem 17. století tu vládl na Kralovicích statečný rytíř Oldřich Byšický z Byšic, týž slavil r. 1607 na sídle svém v Kralovicích tučné veselí , bera sobě za manželku šlechtičnu Lukrécii z rodu Lažanských z Bukové. Ta ale již r. 1612 na Kralovicích umřela a poněvadž byla náboženství římsko-katolického , byla do kláštera Sedlického ku pohřbu převezena. Bodrý rytíř přikročil k druhému sňatku , pojav 3.5.1619 pannu Dorotu, dceru Jindřicha Mirka ze Solopysk za manželku. Oldřich Byšický z Byšic nezúčastnil se povstání r. 1616, když ale toto na Bílé Hoře r. 1620 poraženo a císařem Ferdinandem II. všem nekatolíkům nařízeno bylo , aby buď k víře katolické se navrátili a neb svoji vlast opustili , Oldřich Byšický, jsa víře protestantské horlivě oddán, volil raději vlast než víru opustiti. Prodal tedy r. 1626 statek svůj, Dolní Kralovice, ves Střítež a v ní půl dvora , ves Příseky, a blíže té vsi mlýn Nádherný za 10.500 kop míšenských Johaně Kateřině ze Skuhrova, provdané Rumgenové a opustiv vlast se svou rodinou do Sas se vystěhoval. R. 1630 přešel statek od ní týmž způsobem Hendrychovi Volfovi Berkovi z Dubé a mého, hejtmanu Nového města Pražského. Po něm následovala Johana Polixena , rozená Mikrovská z Nemyšle, na Dolních Kralovicích provdaná 1) za Chotouvského z Nebovic, 2) za Volfa Bernharda Gerštorfa z Maršvic, který se r. 1639 pánem na Kralovicích připomíná a r. 1643 zemřel. 3) za Adama Jaroslava Šavmana z Hemlesu. 4.6.1654 Johana Polixena Šavmanová z Nemyšle prodala Dolní Kralovice za 14.000 kop Jiřímu Miličovskému z Braumberka. Za jeho panování potkalo městečko Kralovice velké neštěstí. Dne 25.6.1658 silný požár obrátil celé i s farním kostelem v sutiny, vyjma jedině zámek. Ferdinand Ignác Miličovský z Braumberka , syn a od r. 1664 dědic po Jiřím Miličovským, r. 18.10.1669 prodal Dolní Kralovice Vojtěchovi Jiřímu Voračickému z Paběnic na Proseku a Čížkově. Voračický přiokoupil ku statku Kralovickému Borovsko a Všebořice. R. 1686, 28.7., Vojtěch Jiří Voračický z Paběnic prodal Kralovice, sídlo rytířské, Příseku , Zahradčice, Borovsko , díl Brzotic, Bernartice, sídlo Všebořice, ves s kolaburou paní Kateřině, hraběnce Šafgočové, roz. Šporkové. Po hraběnce Šafgočové dostaly se Kralovice r. 1693 hraběnce Šlíkové z Holíče, roz. z Kounic. Poté přešly konečně r. 1700 Dolní Kralovice Janovi Leopoldovi Donátovi, hraběti z Frausonu a Falkenštejna. Jan Leopold Donát, hrabě později kníže z Frausonu je zakladatelem panství Dolnokralovického. Maje Martinice s Kralovicemi, přikoupil r. 1702 statek Křivsoudovský s vesnicemi od hraběte Josefa Altenvzil a téhož roku statek Keblovský od Václava Matfinsensa z Hostiny. R. 1707 Zahrádku od Otamara Zinka , opata kláštera Břevnovského a Kaliště od Jana Joachima, hraběte z Harachu. Jeho syn Jan Vilém, kníže z Trancbónu přikoupil r. 1760 také statek Hamerstadtský. Tím povstalo troje skupení. Martinice, Křivsoudov, Hamerstadt, poněvadž ale politický a hospodářský úřad všech statků v Dolních Kralovicích v jeho středu byl umístěn, zváno celé panství Dolní Kralovice. Vrchnosti sídleti v Křivsoudově později v Čechticích, proto se o nich při jmenovaných místech zprávy podávají.
Dolní Kralovice
Město okresní, na levém břehu Želivky čítá na 1309 obyvatelů v 86 domech. Od nedávna toto nepatrné městečko se značně povzneslo a rozšířilo , vpravo i vlevo se řadí přívětivé domky , táhnoucí se podél silnice , která vzhůru vede. Za erb užívají Kralovice rybu barvy přirozené vlevo plovoucí a nad ní zlatou pětilistou růži, vše v poli modrém. Od koho a kdy byl tento znak městu propůjčen není známo. V městě mají sídla c.k. Okresní soud, c.k. Berní úřad, c.k. Notářství, c.k. Stanice četnická, c.k. Úřad poštovní. Dále je zde škola, záložna, zámek , synagoga, pivovar, mlýn a lihovar, trhy dobytčí a výroční jsou zde: 1) ve středu po sv. Vojtěchu, 2) na sv. Jana Křtitele, 3) ve středu před Pannou Marií Směčnou, 4) ve středu před sv. Václavem. Týdenní trh každou středu.
Farní chrám sv. Jana Křtitele zvedá se vysoko nad městem na úbočí vrchu, založen jsa od některého probošta vyšehradského ve 12. století ve slohu románském. Svým časem byl důstojný , vynikaje svou výstavností nad jiné v okolí. Hlodající zub času , zuřící živlové, nedovedná a nešetrná ruka opatrovatelů, při nedostatku potřebného nákladu , vše to se přičinilo, aby byl setřen skvělý rám původní tak, že se nyní svatyně v dosti sešlé podobě zrakům našim představuje. Nejzachovalejší částí je presbytéř , pocházející ze skvělé doby stavitelství za panování Karla IV. , která zachovala krásnou žebrovitou , bohatě rozčlánkovanou klenbu slohu gotického. Presbytéř končí ve způsobu osmihranu, mající délky 9,5 metru , šířky 6,5 metru a jest podepřena zvenku pěti pilíři. Denní světlo dovnitř vniká čtyřmi gotickými a jedním obyčejným oknem. Presbytéř jest vystavena na místě starší původní a přiléhá ku starší lodi, pocházející též z doby starší, která tvoří ve svých holých zdech 12m dlouhý a 9 m široký obdélník. V lodi skví se čtvero postranních oltářů. Na místě původních oken, vybočených po každé straně dvě širokým obloukem klenuta okna, kterým souměrnost nelibě jest porušena. Zastoupeny jsou zde veškeré starožitné památky, náhrobky starších slohů byly nešetrně z kostela odstraněny. Kaple po pravém boku prebystéře stojící jest odkázána knězi za 6 kop panošem Oldřichem Močihubem z Kralovic, založená a s oltářem sv. Petra a Pavla zdobená. Kaple je dlouhá 2,25m , široká 3,5m. V průčelí prsila se původně vcelku přiměřená věž s jehlancovou střechou , která však byla roku 1873 bleskem porouchána tak, že snešena a prozatímní střechou nahrazena byla. Fara současně s kostelem ve 12. století od probošta vyšehradského založena a přiměřeně pozemky a desátky nadána byla. Důchody její poznati lze z toho, že plebán z r. 1384 32 grošů polovinu z papežského desátku odváděl. Proboštové vyšehradští , jeho patronové dosazovali a potvrzovali faráře při kostele Kralovickém až do r. 1420. Od té doby, tj. od počátku husitských rozbrojů, dosazování jsou ku kostelu od patronů světských faráři ultrakvističtí , později protestanští, z nichž poslední r. 1624 faru opustil. Kostel stál několik roků pro nedostatek duchovenstva osiřelý , asi po 50ti letech nabyl zase vlastního faráře , jemuž po právu dány i okolní kostely v Borovsku a Všebřicích byly.
Matriky počínají r. 1680. Nynější budova farní pochází z r. 1751. Zámek na břehu řeky pochází z 16. století. Proboštové nebydlívali v Kralovicích, nýbrž na hradě, vystaveném u Zahrádky , kdež zboží stále až do r. 1376 od kapituli v nájmu drželi. Trčkové ale sídlili ve Vlašimi. Teprve když r. 1547 vladykové Strojetičtí od nich Kralovice koupili, zřídili zde nynější zámek, který až do r. 1700 vrchnostem sloužil. Později sídlili tito v Křivsoudově a od r. 1715 v Čechticích. V zámku zdejším umístěni byli úřadové vrchnostenští a od r. 1750 nalézají se v něm c.k. Okresní soud a c.k. Berní úřad. Zámek jednopatrový tvoří podlouhlý čtverec dokola obklopující nádvoří, do něhož se přízemní oblouky klenutě otvírají. Stavitelských okras nemá.
Škola obecná o čtyřech třídách se 49 okny je zde od pradávna. Občanská záložna započala své působení v měsíci září r. 1861. Stanovy jsou vypracovány podle záložny Vlašimské snahou pánů Antonína Lanze , Leopolda Krause, Dr. Davida Veise , Josefa Rychtbra, kteří tvořili první výbor. Pokladníkem zvolen pan David Veis a kontrolorem je pan Antonín Brejcha – stavitel.
Kralovice Horní
Ves na pravém břehu Želivky s Dolními Kralovicemi železným mostem spojená, který byl r. 1888 na místě dřevěného postaven. Most ten jest velmi solidně a vkusně proveden a slouží městu k nemalé okrase. Od mostu se táhne mírným sklonem silnice k zámku, jež se na vysoké pohoří vynáší. Za zámkem nalézají se zbytky hradu, který sloužil od starodávna za sídlo vladyk z Kralovic řečených. Připomíná se z rodu tohoto začátkem 15. století. Oldřich Močihub z Kralovic, který r. 1416, dne 14. května v kostele Kralovickém založil oltář sv. Petra a Pavla, odkázav knězi oltářníku 6 kop grošů úroků. V rozbrojích husitských r. 1486 obdržel Oldřich z Kralovic od císaře Zikmunda městečko Kralovice a vsi kanovnické Střítež, Brzotice v zástavu ve 400 kopách, kteréžto zboží zástavné, ale Oldřich brzy na to Mikulášovi Trčkovi z Lípy tyto pustil. Oldřich Močihub z Kralovic náležel k čelnějším mužům pohnuté doby své. Mívaje platné účastenství v tehdejších válečných a veřejných jednání . R. 1440 byl na společném sjezdu šlechticů v Čáslavi krajů Kouřimského, Čáslavského, Chrudimského a Hradeckého, kdež učinili mezi sebou jednotu, aby ve všech věcech navzájem nápomocni byli, při té byl Močihub hejtmanem kraje Kouřimského panu Ptáčkovi k radě přidělen. Na sjezdu přítomni byli z rodu toho mimo Oldřicha Viktor a Jindřich Litvín a Jan Močihub, jakož i Strachota z Kralovic. Brzy poté volen s jinými třemi osobami ze stavu rytířského , aby se s nimi vedle pánů a měst účastnil ve volení nového krále. Po smrti Ptáčkově stranil horlivě Pánu z Poděbrad. R. 1449 byl na sjezdu jednoty Poděbradské v Pelhřimově a přispěl znamenitě k uzavření smlouvy s jednotou Strakonickou, načež od jednotníků svých zvolen jest vedle pana Aleše Holického ze Šternberka za správce a rozsudího ke konečnému srovnání obou stran . Jan Močihub z Kralovic, syn jeho , držel se taktéž strany Jiřího , jemuž od r. 1448 Prahy dobývat pomáhal. Za jeho platné služby daroval jemu král Jiří r. 1467 ves Loket, druhdy kapituli vyšehradské, mezitím Strachota, člen skupiny rytířů stal se držením statku Ostrova na Brandynýsku, pak už i nazýván Ostrovec z Kralovic. Rod rytířů Ostrovců z Kralovic náležel zvláště v 16. a začátkem 17. století nejbohatším šlechtickým rodům. Držel tehdy Vlašim, Prosek, Říčany a jiné. Klesl však po Bělohorské bitvě a vymřel r. 1703. Ferdinandem Františkem Ostrovcem z Kralovic, který držel pouze dvůr ve vsi Újezdě . Jak dlouho vladykové z Kralovic své sídlo udrželi, není známo. Po nich vládli zde rytíři Činadrové z Újezdce, dle nichž se Kralovice po delší čas Činadrovými Kralovicemi zvaly. Po něm následoval r. 1451 Albrecht Novohradský z Kolovrat, který , který r. 1571 prodal statek svůj dědičný, Kralovice se vsí i dvorem Poplužné, díl horní městečka Kralovic , vsi Bezděkov, Libčice, Čejtice a Loket, panu Václavovi Zajícovi z Hasenberka , velkopřevoru řádu rytířů sv. Jana Jeruzalémského. Řád Maltézský dal vystavěti nový zámek v Kralovicích Komendu zvaný. Zápis z r. 1571 dal Antonín Jan hrabě Amilton , císařský rada, polní maršálek , pakt sv. Jana Jeruzalémského, rytíř a komisař , jakož i zplnomocněný ministr řádu r. 1776, 15. února , do desek zemských nově vložiti. Rytířský řád Maltézský zůstal v držení Dolních Kralovic do r. 1805, v čemž statek Janovi Gódmanovi prodán byl , kterých 17.8.1817 zemřel, odkázav statek nezletilým dětem Eduardovi, Gustavovi, Karlovi a Karolíně, provd. Schvipicelově. Tato poslední se ujala 28.1.1829 statku a prodala jej 13.10.1830 panu Dionysovi Lockovi. Po něm následoval pan Jan Karel Locke, doktor práv, v držení Kralovic, zemřel v srpnu 1878. Dalším držitelem je pan Dionys Locke. Horní Kralovice jsou místo čistotné, výstavními také jednopatrovými domky podle silnic zdobené. Čítá 400 obyvatelů v 50 domech. Zámek, pivovar, dvůr, hostinec a mlýn s pilou . Zámek skví se uprostřed ovocných sadů , na místě zvýšeném a pochází ze 16. století, postavený jest řádem rytířů Maltézských, který Kralovice od r. 1571 do r. 1805 držel. Zámek sloužíval svým časem za oblíbené velkopřevorů, čili komendátorů řečeného řádu, odkud se i Komendou nazývá, jakož i podnes se „Na Komendě“ říká. Nyní slouží zámek za příjemné obydlí velkostatkáře. Na straně severní viděti zbořený zdi starého hradu obklopené příkopy a násypy. Jest to původní sídlo rytířů z Kralovic, kteří pod jménem Ostrovců z Kralovic svého času k nejbohatším šlechtickým rodům v zemi náleželi.
2) Bezděkov, ves se 150 obyvateli ve 120 domech.
3) Libčice, ves vlevo od Želivky, 220 obyvatel ve 24 domech, má entitenbovaný dvůr, myslivnu, mlýn
4) Loket, ves u paty Kořenovy hory se 166 obyvateli ve 24 domech, mezi nimi myslivna, bývala zde praebenda, kterou poslední držel kanovník vyšehradský Mikuláš Obaldinů od r. 1402 do 1418. Bral z ní 10 kop grošů.
5) Čejtice, náležící domy k horním Kralovicům, povstalé ze dvora emfitenticky prodaného.
Všechna tato místa patří k faře Dolnokralovické. Od statku Dolnokralovického náležejí dále do osady Kralovické :
1) Vraždovy Lhotice, ves 45 minut od Dolních Kralovic vzdálená s 256 obyvateli v 26 domech, má staré sídlo panské. Lhotice náležela od dávných dob kapituli vyšehradské, dostala se s celou krajinou r. 1436 v zástavu rytířům Trčkům z Lípy. Od těch roku 1547 rytíři Janu Jiříku Vraždovi z Kunvaldu , který si zde sídlo své zřídil a vnuk Albert Vražda z Kunvaldu prodal Lhotici r. 1598 Jindřichovi z Křelovic na Křivsoudově, který ji r. 1617 Vilémovi Janovi Malovci z Malovic brkem pustil. Jan Vilém Malovec z Malovic , účastniv se té doby vzpoury stavovské ujel po bitvě Bělohorské ze země a odsouzen byl rozsudkem dne 17.7.1622 hrdla , cti a statku všeho, avšak rozsudek ten král výpovědí ze dne 16.9.1622 potvrzen byl jenom do konfiskace všeho jmění , které již předtím v pokutě se ujalo, totiž statek Lhotice , tvrz a ves Lhotice s dvorem poplužným a vsi Píšť a Výtonice s mlýnem pod rybníkem Píštěckým . Tento statek 24 osedlými , z nichž bylo r .1437 6 gruntů spálených a pustých, odhadnutý na 5758 kop krejcarů r. 1623 paní Johaně Kateřině Lungerové, roz. ze Skuhrova v sumě 3500 kop na týmže statku, pojištěných, zástavou postoupen a potom vedle resoluce ze dne 16.12.1629 Maxmiliánovi Pechlerovi z Nemingenu , císařskému nejvyššímu hejtmanovi prodán byl za 5300 kop míšenských. Pechler prodal r. 1630 týž statek za touže sumu Janovi Vraždovy z Kunvaldu na Martinicích.
2) Tomice, ves 45 minut od Dolních Kralovic s 328 obyvateli v 48 domech, je zde jednotřídní škola a mlýn. Tomice tvořily jednu prebendu kanovnickou kapituli vyšehradské . Poslední držitel prebendy v Tomicích byl kanovník Mikuláš z Bernic. Narodil se r. 1421. Bral z ní 20 krejcarů . Po roce 1410 měly Tomice s ostatními statky kapitulními r. 14301, dostaly se rytířům Trčkům z Lípy a od těch r. 1547 Janovi Jiřímu Vraždovi z Kunvaldu, který zde sídlo vystavěl, na němž s chotí Alžbětou, roz. Benetskou , po několik let sídlil. Po něm následoval syn Jan Vilém Vražda z Kunvaldu v Tomicích s manželku Magdalenou Salavskou z Lípy , roz. r. 1570. Měl syny Albrechta, Matěje a Jiřího, z nichž r. 1589 Jiří Vražda z Kunvaldu na Tomicích seděl. Začátkem 18. století získal Tomice Jan Boček Satava z Lípy a ten r. 1610 sídlo své a dvůr ve vsi Tomicích a díl té vsi paní ze země Španovské ze Skovce trhem pustil. R. 1618 koupil statek od Zuzany Ambaštové za 3900 kop míšenských Karel Čabelický ze Soutic na Žimuticích. R. 1622 zde seděl syn Karlův Jiří Čibelický, jak o něm praví letopisci, že byl v Praze toho roku při jednom svatebním veselí zabit od Petra Malovce z Malovic. Přitom činí toto charakteristické poznamenání: „Tak se páni čechové při kvasích bili , sami sebe handrkujíce , kde pak náleželo se , nebráníce, nýbrž sebe zahubili“. Karel Čabelický ze Soutic byl pro účastenství vzpoury stavovské r. 1623 ke ztrátě třetiny jmění svého odsouzen. On však složil třetinu ceny své odhadní za statky Žimutice a Tomice , totiž 7819 kop míšenských, statky podržel. Statek Tomice prodal r. 1623 Albrechtovi Vraždovi z Kunvaldu, který Tomice se svým statkem Martinickým spojil.
3) Příseka, ves 30 minut od D. Kralovice, se 150 obyvateli v 20 domech, kanovník vyšehradský Ondřej z Jevíčka od r. 1388 do r. 1408 měl z prebendy o 9 lánů po 34 groších ročně, což dělá 4 kopy 30 krejcarů.
4) Střítež, ves 15 minut od D. Kralovic, čítala 117 obyvatel v 10 domech. Má dvůr poplužný dočasně pronajatý s ovčínem, opodál myslivnu a oboru.
5) Brzotice, ves 45 minut od D. Kralovic, čítá 170 obyvatel v 29 domech, z nichž polovice náležela k první čtvrti svobodnické na Čáslavsku.
6) Zahrádčice, ves 45 minut od D. Kralovic, má 135 obyvatel v 16 domech. Zahrádčice bývala prebendou kapituli vyšehradské , kterou drželi proboštové jakési abdience. Na žádost kapituli dne 5.9.1597 vzdal se probošt Filip tohoto zboží a odevzdal je kanovníkovi Hermanovi k užívání tím způsobem , aby jej kapitula po jeho smrti dle libosti k užívání propůjčila. Herman byl od r. 1247 do r. 1275 kanovníkem v Zahrádčicích. Bylo zde 9 lánů, z každého 33 grošů , úhrnem 4 kopy 37 grošů. K tomu patřil díl řeky a louka, les a jeden lán a jiné.
Všebořice
Třičtvrtě hodiny od D. Kralovic prostírá se v rovině ves Všebořice.Vůbec ač chybně ves Všebořice zvaná s filiálním kostelem a dvorem poplužným , v jehož obvodě pnulo se od stara sídlo vladyčtí, který vladyka Všebor a v době které zde své sídlo vystavěl a zřídil pohltila nepaměť. Ví se pouze, že jeho potomci se dle sídla toho zvali Všebořic. Vladykové ze Všebořic založili v době té nepovědomé blíže své tvrze. Chrám sv. Jiljí , opata , který se v listině od r. 1350 mezi farními v děkanátu Štěpánovském připomíná. 30.7.1369 potvrzen byl za faráře při kostele všebořickém kněz Adam z Čechtic, jehož byl po smrti kněze Václava patron Otík ze Všebořic jmenován. Týž Otík ze Všebořic připomíná, že ještě r. 1374, že byl svého rodu poslední, který Všebořice držel, neboť v rocích 1394-1395 provozoval podací právo při farním kostele Všebořickém rytíř Hroch z Čabelic. Týž patron Hroch ze Soutic, sezením na Čabelicích zřídil r. 1395 v kostele zdejším oltář sv. Kateřiny společně s příbuzným svým, knížetem Rynaldem, farářem Polyputským, prodal při něm plat oltářníka za spásu duší předků svých a přátel. Zakládací listinu podepsali mimo vpředu jmenovaného Hrocha a Rynalda také Vilém ze Soutic, z hradu hořejšího Jodog ze Soutic a Zdeněk ze Soutic a Janoviček. U konce 15. století seděl rytíř Vilém Vrbín z Tismic na Všebořicích s chotí Alžbětou, roz. Voračickou Paběnic. Ten sešel začátkem 16. století bezdětek. Jsa poslední rodu svého . načež se zůstalá vdova podruhé provdala za Bořivoje Bořka Nepolického ze Zachrášťan. Všebořice přešly na Jana Lungvitze z Lungvitz, potom na Jana Cinadra z Újezdce, po něm na Jana Václava Mazance z Vesce, ten r. 1551 v den povýšení svatého knížete prodal Všebořice s podacím kostelným Janovi Zahrádeckému ze Záchrašťan, jak je od Jana Činadra koupil. Na sklonku 16. století drželi Všebořice Tristan a Jan , bratři Lukavečtí z Lukavce. Prodali jej ale r. 1605 Mikuláši Lukaveckému z Lukavce. Týž člověk, již letitý, pojal jako vdovec r. 1620 za manželku Annu z Veřník. 30.1.1622 pak provdal dceru svou, Kristýnu , za Štěpána Mirka ze Solopysk. Pozbyl pak krátce na to pro účastenství vzpoury při komisi konfiskační 30.5.1623 polovinu svého jmění, které na 11.575 kop a 20 krejcarů vyceněno bylo. Mikuláš Lukavecký nepřečkal dlouho své ztráty, zemřel r. 1625 na Horách Kutných morovou ranou, zanechav 6 dospělých dcer a vdovu Annu z Věřník. Jeho dcery ucházely se o výplatu polovic sumy trhové otci ponechané. Teprve dne 26.8.1628 dáno jest císařské pojištění Ludmile, Kateřině a Heleně, sestrám Lukaveckým. Mikuláš Lukavecký byl poslední vrchností, který své sídlo na tvrzi Všebořické míval. Tato byla během třicetileté války zpustošena a opuštěna. Všebořice ale byly připojeny k jiným panstvím. Zkonfiskované statky ale Mikuláši Lukaveckému st. Všebořice, Mikuláši Lukaveckému ml. Lukavec, Smitov a Chřeští koupil od královského fisku r. 1683 Volf Jiří, svobodný pán z Potingu a Persingu . Později přiděleny jsou Všebořice k panství Dolnokralovickému. Když totiž r. 1686 Vojtěch Jan Voračický z Paběnic jmenované panství prodával, obsahoval toto: Kralovice, Borovsko, sídlo Všebořice, ves s kulaturou a koupelka je Kateřina Šafgočová, roz. hraběnka Šporková. Kostel sv. Jiljí, opata, jindy farní od r. 1624 filiální dolnokralovického města, jest stavba prostá stavitelských zvláštností. R. 1682 byl obnoven a k nynější podobě upraven tehdejším patronem Vojtěchem, svobodným pánem Voračinským z Paběnic, pánem na Proseči i manželky jeho Terezy, roz. z Kaisersteina , kteří kostel velkým a dvěma postranními oltáři ozdobili, jakožto nápisy na obrazích Panny Marie Bolestné vykazují. Ve zvonici visí tři zvony. Nejmenší a nejstarší jest asi stejného stáří s kostelem. Nápis na něm ve staré gotice přečísti nelze. Prostřední pochází ze 14. věku a má nápis „Ave Maria gracia plena dominus stokum benedikta heinmulyrimus et benediktus fruckus ventris tui“ tj. Zdrávas Maria , milosti plná, pán s Tebou, požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod Tvého života. Největší zvon má 26 palců v průměru a nese nápis „Anna 1504 hec samprana fusca hestmant laudem dec omni protencis per magistrum andriam dictum tac zek“, tj. roku 1504 tento zvon jest od mistra Ondřeje, řečeného Ptáček na Horách Kutných.
Rytířské sídlo pnulo se pod kostelem v obvodu nynějšího dvora. Zbyly po něm malé stopy. Dvůr byl r. 1801emfituticky zaprodán. Ve Všebořicích nalézá se jednotřídní škola pro děti ze Všebořic a Radíkovic. Radíkovice, víska o 7 domech a 56 obyvatelích, za pradávna stávala zde tvrz, sloužící jako sídlo vladykám z Radíkovic. V listině r. 1437 připomínají se Jan a Hynek , bratři panoši z Radíkovic, že mají povinnost odváděti desátky z kostela na Hrádku. Jan Džbera z Radíkovic byl roku 1433 hejtmanem na hradě Štěpánovském. V čase bitvy Bilovské seděl Jindřich Mitrovský z Nemyšle na Radíkovicích. Krátký čas držela statek Marie Anna Lukavecká , roz. Komárova, která jej vyplatiti nemohla. R. 1651 drželi Radíkovice synové výše jmenovaného Jindřicha MItrovského z Nemyšle – Bohuslav a Albrecht. Albrecht postoupil krátce potom svou polovinu bratrovi Bohuslavovi. Bohuslav Mitrovský z Nemyšle seděl se svou chodí Helenou Boženou z Korkyně po mnohá léta na Radíkovicích. Po jeho smrti r. 1679 prodala komise statek Radíkovice po nebožtíkovi Bohuslavovi Mitrovskému na žádost vdovy Heleny Mitrovské, horkyně, panství Hamerškatskému.
Borovsko
Hodinu severozápadně od D. Kralovic prostírá se po vysokém levém břehu Želivky Borovsko. Nyní ves, někdy ves i městečko. Na příkrém břehu Želivky pnul se od starodávna hrad, na němž seděli původně vladykové rodu, řečeného z Borovska, záhadně vymřelého. Při hradě povstala ves, něco dále městečko, na půdě předtím hustým borovým pralesem zarostlé, dle čehož ves i městečko pojmenovány Borovsko. Již nejstarší známý předek rodu svého, pan Protiva z Borovska, vynikal čestností i důstojností mezi světskou šlechtou v zemi. Byl komořím králové a připomínán se v listě od 10.1.1289 jako nejvyšší komoří jímž nejvyšší kníže, kníže Kazimír Opatovský prodal sebe i zem svou koruně české dobrovolně. Stávaje se manem jejím na všecky časy budoucí již toho věku nepověděno jak dávno předtím stával v Borovsku farní chrám sv. Petra a Pavla a prost založený jmenovanými pány z Borovska. Blíže hradu svého, nalézal se v děkanátu Štěpánovského a odváděl 15 krejcarů desátku. Kostelní provozovali r. 1364 Markvart a Proček, bratři z Borovska. Markvart stal se křížovníkem strakonickým řádu Maltézského , později r. 1377 připomíná se Markvart jako komendátor řádu, poručníkem Brahovče Bohuslava, řečeného synovec a Petra, panoše z Borovska. Dále se rod ten nepřipomíná. R. 1395 a ještě r. 1412 seděl Jodak Paný ze Soutic na Borovsku, týž koupil r. 1412 od Václava z Keblovce podlužný dvůr v Keblovci. Prodlením století 15. získal hrad Borovský příslušenstvím rytíř Dočný z Břevnovic v blízkosti na hradě Zručským usedlý. Po smrti Aleše Zručského z Křenovic podělili se pozůstalí synové tím způsobem tak, že Zdeněk zboží zručské a bratr Léva Borovsko. Po shoření desk zemských r. 1541 přiznal se Léva Zručský z Křenovic, že obdržel přidělení dědictví otcovského hrad Borovsko s předhradím , dvůr poplužný a ves Borovsko, ves Bernartice, pustou ves Vodřetice, vsi Tršovice, Černýš, Bezděčín, Bohumilice, Sloupno – tvrz, dvůr poplužný , Kněvíz, ves Hrlasivo s pustou tvrzí, ves Starou Vožici, Křtěnovice a Zhoř. Po Lévovi zdědili zboží synové Aleš a Albrecht, bratři vlastní Zručští z Křenovic, kteří své otcovské dědictví, zámek pustý, Borovsko – dvůr poplužný, městečko Borovsko s vesnicemi r. 1559 v desky zemské vypsat dali. Od nich přešlo Borovsko r. 1567 na Čeňka Mičana z Klimštejna a z Roztok na Hostivaři, který r. 1580 jako purkrabí hradu pražského zemřel, postoupiv Borovsko trhem rytíři Strachotovi Ostrovci z Kralovic. Strachot Ostrovec seděl se svou manželkou Markétou Ostrovcovou z Kralovic na nově zřízeném panském sídle, neboť starý hrad stál toho věku dle svědectví svrchu uvedených listin pustý až do r. 1604 v něm zemřel. Synové jeho jsou: Ladislav – držel Proseč, zabit jest v Praze r. 1624 od vojska loupeživého, Oldřich zemřel r. 1616, Jan a Fridrich. Protože se synové jeho r. 1616 povstání stavovského zúčastnili, byl jim statek Borovsko odňat od krále r. 1620 a Michalovi Bohuslavovi Zručskému z Korkyně prodán. Avšak v následující třicetileté válce strpělo Borovsko mnoho. R. 1639 přivalili se loupeživí Švédové, vyhubili celé okolí, zapálili Borovsko, které od té doby nepřišlo více k předešlému blahobytu. Zpustošený takto statek s městečky i vesnicemi měnil na to v rychlém čase vrchnosti své. Poněvadž totiž Změjovský, který i statek Nesměřice koupil, odhadní ceny za tyto statky složil , sto nebyl pustit Borovsko Jakubu Poravičinému, měšťanu menšího města pražského. Po něm držela ho Marie Anna Paraviciniová, měšťanka pražská. Od té vešel koupí r. 1658 Kryštofovi Ferdinandovi Popelovi z Lobkovitz. R. 1665 koupili Borovsko dědicové po zemřelém Marku Kutzovi z Adlerothurmu od královských komisařů Ferdinanda Františka Rabenkaufta ze Suché a Františka Viduny Obiteckého z Obic. Prodali je však krátce po tom. Konečně 2.2.1684 rytíř Jan Donamali, řečený Mašór na Borovsku rytíři Thebaldovi z Noldelbruku na D. Kralovicích dědictví své prodal nejvyššímu strážmistrovi na koni – statek a sídlo Borovsko s městečkem Borovskem a farním kostelem a kulaturou. R. 1682 byl Vojtěch Jiří Voračinský z Paběnic pánem na Proseči, Kralovicích, Hamrštátě a Borovsku. Od té doby zůstalo spojeno Borovsko s panstvím Dolnokralovickým a r. 1801byl dvůr v Borovsku enfiteuticky prodán. Borovsko jindy ještě při prodeji statku r. 1674 městečko mající právo hrdelní, nyní ves s 230 obyvateli v 33 domech a filiální kostel sv. Petra a Pavla býval již před r. 1351 farním , jak vpředu ukázáno. Z farářů této doby jsou známí farář Pertold do r. 1334, po něm Bohuslav z Borovska , který r. 1367 nastoupil faru v Bělčici, nástupce Vavřinec r. 1377 vyměnil faru s Čechobazovským Martinem, r. 1395 nastoupil farář Mikuláš. V dobách od r. 1410 do r. 1620 míval faráře podobojí. Po odchodu posledního r. 1624 byl dle libosti vrchnosti okolním farářům pod správu dáván. Když statek Borovsko s Dolnokralovickým spojen byl , dána osada farní Borovská trvale pod správu farářů Kralovických. Kostel jest novějším způsobem slušně upravený (pozn. autora: tohoto učinil úsudek tento téměř před 100 lety stav přítomný tj. 1975, jest chatrný a s ohledem lóže tamní část obyvatelů následkem stavby přehrady je odstěhována, není naděje na udržení objektu tohoto). Vnějšek prostorný, skvělý, však bez stavitelských zvláštností, které úpravou byly setřeny. Z kostela odstraněny při té příležitosti nešetrně mnohé historické památky. Náhrobníky roztlučeny a ze svatyně vyhozeny, jsou zbytky povalující se na hřbitově. Na jednom zachoval se tento úplný nápis: LP 1587, v pondělí před sv. Václavem umřel urozený a statečný rytíř pan Jan Ostrovec z Kralovic na Zhlumu, jehož tělo v kostele borovském budoucímu vzkříšení pochováno jest.
V dřevěné zvonici na hřbitově visí 3 staré zvony s těmito nápisy: LP 1483 tento zvon slit jest ku cti všemohoucímu, LP 1536 tento zvon dělán jest v domě mistra Bartoloměje v Novém městě Pražském, chvála Bohu všemohoucímu a blahoslavené Panně Marii. Na třetím Zdrávas Maria, pán s Tebou. Nejstarší tento zvon pochází z 1. polovice 14. století, litery jsou velkými písmeny, přepraven sem byl z kostela Hrádeckého (pozn. kostel Hrádecký jež tou dobou byl zrušen). Ze starého hradu Borovského zbyly pouze příkopy a náspy obklopující hradiště v pravidelném kruhu, vše jest ovocným stromovím posázeno. Novější obydlí majitele dvoru pana Viktora Daníška a choti jeho Vilemíny, rozené baronky, opodál tvoří jednopatrový podlouhlý dům.
Křivsoudov
Půl hodiny jihozápadně od města Dolních Kralovic rozkládá se při silnici k Čechticům směřující městečko Křivsoudov. Osobně jméno Křivosud, po němž městečko název zdědilo, zaznívá k nám ze šedé dávnověkosti, připomíná upomínku na počest vladyky Křivosuda, který r. 1130, 23.6. pro podezření účastenství v úkladu proti životu knížete Soběslava na trhu pražském sekerou byl sťat, ač vina jeho dokázána nebyla. O hradě v Křivsoudově činí se první zmínka r. 1276, kdy jej držel pan Oldřich z Říčan, za jehož panování vystavěl zde r. 1298 kostel . Oldřich byl za panování Přemysla Otakara II. purkrabím hradu pražského a psával se Oldřich z Křivsoudova až do r. 1305, když umřel bezdětek, taktéž statek jeho spadl od úmrť na krále a ten jen panu Jindřichovi z Rosenberga postoupil. Ale již r. 1307 biskup pražský Jan IV. učinil směnu s panem Jindřichem z Rosenberga, kterou postoupil jemu jmění biskupského u Sepekova. Obdržel za ně hrady Křivsoudov a Herálec s příslušenstvím v sousedství starších statků biskupských v té krajině Štěpánova a Řečice.
Panství Křivsoudovské skládalo se tenkrát z těchto osad: hrad či zámek Křivsoudov s osadou téhož jména, vesnice Černičín, Strojetice, Borovnic jedno podpluží a půl lánu lesní půdy, lhota Chýšná, druhá lhota Bošnice, Laziště, Březina, v Čejticích jedno podpluží a lán , tvrz Herálec s osadou téhož jména s vesnicemi Slavnič, Nová Ves, Pavlov, Mikulášov, Dubí, Bunovec, Veselé , Boňkov a Budíkov. Ve všech na křivsoudovský jmenovaných dědinách nalézalo se v tehdy sepsaném urbáři 125 lánů , z nichž dáváno berně z jednoho lánu kolem 30 krejcarů, z pola lánů 16 krejcarů. Úhrnem 37 kop 48 krejcarů. V městečku Křivsoudově bylo 33,5 lánu takto rozdělených, Adam držel 1 lán jako soudce, mimo něho ještě 1 lán, Buška ¾ lánu. Chudá vdova dala 8 grošů , Mikeš 0,5 lánu dal 16 grošů, Jakub 1 lán , Pešek 0,5 lánu. Adam 0,75 lánu , Hempsel 1 lán , vladař na hradě drží 1 lán, Mikeš 0,5 lánu , bratři 0,75 lánu , Matějův 0,5 lánu , Ujec 1 lán, Levá 1,5 lánu , Simon 1 lán, Jan 0,5 lánu , Ott 0,5 lánu , Pešek 1,5 lánu, Flíba 0,5 lánu, pastýř Mikulášův 0,5 lánu, Macek 1 lán, Macek 1 lán, Křehov 0,5 lánu, Ondřej 0,5 lánu, Pekař 0,5 lánu, Flíba 1 lán, Petrlík 0,5 lánu, Nikel 0,5 lánu, Hejník 0,5 lánu, Hencl 0,5 lánu, Lukáš 0,5 lánu, Starec 0,5 lánu, Ješek 0,5 lánu, Rather 0,5 lánu, Rukáv 1 lán, Nedvěd 0,25 lánu, Šut 0,5 lánu, Jakub 0,5 lánu, Frič 1,5 lánu, Kuneš, 0,5 lánu, Vítek 0,25 lánu, Blahut 1 lán, Příbram 1 lán, Purkrabí drží 3 lány k své výživě. Mimo to bylo v Křivsoudově 6 podseků, 7 hospod, 4 mlýny o 1 kole . Farář křivsoudovský užíval dvorec Chrastavice u Čechtic o 4 lánech a dával z něho 1 kopu. Toho věku již se také zmínka činí o farním kostele v Křivsoudově , kde dle známého katalogu arcibiskupa pražského od r. 1350 v obvodu děkanátu Štěpánovského se nalézal a r. 1384 46 grošů poloročního desátku králi odváděl, tedy nějzámožnějšímu děkanátu náležel. Podací při kostele křivsoudovském provozovali dle svědectví rybkorfirmationum následující kolatuře r. 1367, 21.3. volil nového faráře v osadě křivsoudovské pan Jan Óčko z Vlašimi, arcibiskup pražský spolu s panošem Jarošem z Paseky. 7.1.1391 učinili totéž vladykové Licek Sezena, Petr a Vojtěch z Paseky a 18.5.1403 ustanovili nového plebána křivsoudovského pan Joch ze Smilkova, probošt všech svatých, Václav Děkan sv. Apolináře, Václav Míšenský, biskup a administrátoři arcibiskupství pražského a Sezená z Paseky. A opět 5.5.1406 pan Zbyněk, arcibiskup Sezena a Vojtěch z Paseky. Odpadnutím arcibiskupa pražského Kunráta od církve římskokatolické dostala se rozsáhlá panflie arcibiskupská světské ruce. Po skončení válek husitských r. 1436 zapsal četař Zikmund rytíři Mikulášovi Trčkovi z Lípy na Lipnici zboží arcibiskupství pražského jmenovitě Štěpánov tvrz a městečko a vsi Keblov, Javorník, Chlum, Hudlice, Nesměřice a Lhotu. I ten Křivsoudov, tvrz a městečko, vsi Černčice, Strojetice. Rod Trčků uchvátil při té příležitosti velkou část zboží duchovenského , jež pak zápisným právem stále držel, dávajíce sobě stvrditi toto právo v zástavu od králů českých. Bohatí rytíři Trčkové drželi Křivsoudov až do r. 1547. Toho roku totiž rozprodávali Burian a Ferdinand Trčkové z Lípy a na místě svých nezletilých bratrů Jaroslava , Zdeňka a Mikuláše své rozsáhlé dědictví v této krajině jednotlivým osobám a při té příležitosti koupil Křivsoudov Jindřich Kekule ze Stradonic, Střelové z Rokyc na Křivsoudově. Od Jindřicha Kekula převzal Křivsoudov trhem za 4.250kop český rytíř Štěpán Střela z Rokyc, náležel k němu hrad a městec Křivsoudov s mlýnem a pivovarem, s podacím kostelním a 5 dvory poplužnými.
Vsi zápisné s platem k záduši Křivsoudovu Strojetic, Mnichovice s tvrzí pustou a podacím kostelným, Jeníkov, Jizbice, Dobřichovice, Nakvasovice, Černice, Lhota, Pálčice, Chrastovice, vsi dědičné Sudislavice, Jenišovice, Paseka a Otročice. Statečný rytíř Štěpán Střela z Rokyc vládl potom od r. 1550 téměř do konce století s chotí Salamenou Vančurskou z Břehnic na hradě v Křivsoudově v dobách pokojných, požehnaných a hospodařil tak výborně, že mohl obvod svého statku rozšířiti, přikoupiv k němu sousední městečko Čechtice, ves Unějovice a ves Borovnice, část v Otročicích i Křivsoudov, který způsobem zápisným a zástavním držel, proměněn jest mu v pravý, skupný a dědičný statek, což následující list potvrzuje. R. 1576 císař Rudolf II. dějiny jeho totiž hrad i město Křivsoudov, dvůr poplužný s podacím kostelným, tvrz pustou Mnichovice s vesnicemi Strojetice, Ježov, Jizbice, Dobříkovice, Nakvasovice, Lhotu a jiné k právu dědičnému užívati pánu Štěpánovi z Rokyc na Křivsoudově za sumu 1.000kop grošů postoupiti ráčil.
Štěpán Střela měl se svou chodí dvě dcery a syna Jindřicha. Z dcer byla mladší Johana provdána za Jiřího Gestorfa na Kolticích, Anna Marie byla manželkou Bernarda Hochlausera z Hochlausu na Bašti. Vymohl u císaře Maxmiliána II. rozličné výsady, jakož i zvláštní znak pro poddané pro městečko Křivsoudov. Zemřel na svém hradě ve vysokém stáří 9.12.1593 a byl jakož i manželka jeho téhož roku zemřelá v rakvích měděných ve zvláštním sklípku farního kostela křivsoudovského pochován, kdežto se obou náhrobek podnes zachoval.
Jindřich Střela z Rokyc, syn a dědic, strávil první léta svého panování na Křivsoudově s poddanými spokojené a požehnané doby. R. 1596 přikoupil od Albrechta Vraždy z Kunvaldu dědiny jeho, Studené, Děkanovice a Lhotku. Ve svém pokročilém věku dočkal se však osudných boří v povstání stavovském, které rod jeho, statek Křivsoudov v záhubu přivedly. Ihned po bitvě Bělohorské v listopadu 1620 přepadlo císařské vojsko Štěpána v Pelhřimově ležícího, hrad i městec Křivsoudov, jež vydrancovalo, obilí odvezlo , dobytek odehnalo, takže manželka jeho i několik ovcí od ní odebraných vyplatiti musela. Poté byl statek za 845,25 kop míšenských odhadnut. Jindřich Střela z Rokyc byl pro účastenství vzpoury při komisi konfiskační dne 10.11.1622 odsouzen, dvou třetin jmění propadl, dále Křivsoudov, který od komory české toho roku za odhadní cenu koupil cizozemec Hugo Halevejlu. Smutně opouštěl Střela sídlo své otcovské. Nepřečkal dlouho neštěstí své, zemřel hořem, sklíčen v červenci 1623. Třetina Střelovi z milosti ponechána měla mu vydána býti z komory královské. Obdržel však toliko dne 12.1. a 26.5.1623 po 1.000kopách míšenských. Mimo to měl mu Halevejl ze sumy trhové zaplatit 10.000zlatých, na kterouž sumu neobdržel ničeho. Zbytek této třetiny po smrti Střelově v červenci 1623 synové a dědici Štěpánovi přisouzený obnášel po srážce dluhu toliko 18.000zlatých. Avšak z této sumy Štěpán Střela, který pro účastenství své ve vzpouře při komisi konfiskační třetiny jmění byl odsouzen propadl 6.038 zlatých, takže toliko na 12.000 zlatých r. 1630 pojištění obdržel. Naplněn hněvem odešel Štěpán Střela ze země a přijav službu u švédského vojska v bitvě u Lidsen a dne 6.11.1632 byl zraněn koulí z děla do hlavy. Padl načež odsouzen byl na 12.077 zlatých. Vdově po Jindřichu, Střelové z Kralovic místo jejího věna 6.875 kop krejcarů českých, 13.750 kop míšenských přisouzeno bylo dne 11.9.1673 od knížete Lichtenštejna toliko 1.500 kop míšenských, na kterou dne 8.5.1628 dáno jest pojištění. Štěpána Střely syn, Vilém Vojtěch, zůstal ve vlasti. Nemaje už zboží pozemského, zemřel 1677 svoboden. Také dcera Dorota Eusébia dokonala v panenství život.
Halvejl a jeho nástupcové na Křivsoudově od r. 1622 pocházel ze Švýcar a vládl v Křivsoudově v strastiplných dobách války třicetileté. Po jeho smrti podělili se roku 1650 pozůstalí synové o otcovské dědictví tímto způsobem: Jan Šebestián obdržel Křivsoudov a bratr jeho Leopold Čechtice. Oba statky koupila r. 1672 Johana Barbora Eusébia, hraběnka z Liseto, rozená ze Ždár, paní na Pacově a Kladně, od níž je opět r. 1694 František Antonín Josef, hrabě z Halvejlu koupí opět získal. Halvejl rozšířil obvod statku přikoupiv od Jana Albrechta Bergra rytířské sídlo Chyšnou, od hraběnky Reginy z Ditrichštejna svobodnický dvůr v Lhoticích a jiné. 3.4.1702 prodal konečně Fr.Ant.Jos., hrabě z Halevejlu na Pyšelích, Jeníkově a Čechticích, císařský tajný rada Křivsoudov Janovi Leopoldovi Donátovi, hrabě z Falconu a Falkenštejna na Martinicích a D. Kralovicích, hofmistru v Rakousích, dědičnému maršálu v Tyrolích, rytíři zlatého rouna, tajnému radovi a nejvyššímu komoří a sice jako v listu zní. Zámek Křivsoudov, městečko a tvrz, rytířské sídlo Chyšná, Jenišov, Měchovice, Strojetice, Čechtice, Chrastice, Jizbice, Borovnice, Lhotice, Jenišovice, Lhotku, Děkanovice, Danice, Němčice, Strojetice, Chyšnou, Buřenice, půl Pasáky, díl Lhotic, Sudějovive, Palčice, Dobříkovice, Nakvasovice, Unějovice, Jeníkov, díl Borovnice, díl Otročice, díl Práchňany, podací dvůr, faru, 5 filiálních kostelů, jakož i od hraběnky Johany Milejsinové koupil. Za panování hraběte od r. 1711, knížete z Frausconu r. 1715 byl starožitný hrad Křivsoudov s celým městečkem ohněm zničen a nebyl více obnoven. Přestal býti sídlem vrchnosti, která odtud v sídle v Čechticích přebývala.
Křivsoudov dříve zvláštní, nyní s Kralovicemi spojené panství čítá 900 obyvatelů ve 102 domech. Nalézá se zde farní kostel, fara, škola, pošta, epmtuovaný dvůr, poplužný, vinopalna, stranou mlýn a cihelna. Zvláště valné jsou zdejší trhy na dobytek, které se každé pondělí odbývají, jsouce navštěvovány obyvateli z širokého okolí. Mimo to jsou výroční trhy ty pondělky, mimo první po sv. Jiří a druhý po sv. Jiljí. Křivsoudov obdržel r. 1580 do znaku tři tesáky kančí od levé strany k pravé zahnuté v poli červeném. Farní kostel Narození Panny Marie stojí na severozápadním konci městečka uprostřed hřbitova, založený u za krále Václava II. r. 1296 panem Oldřichem z Říčan. Pozbyl nehodami starožitného rázu, ačkoliv není pochyby, že jsou hlavní zdi starého původu i klenba nad prebystéřem, r. 1830 nově zřízena byla. Nynější jeho úprava ničím nad obyčejnost nevyniká. Historické zajímavosti poskytuje sedmero náhrobních kamenů, památka to jeho patronům a dobrodincům, z nichž jeden v jižní lodi zasazený tento nápis obsahuje: LP 1593 v pátek po početí Panny Marie umřel urozený a šlechetný pán Štěpán Střela z Rokyc a na Křivsoudově. Tuto jeho tělo odpočívá a očekává budoucí vzkříšení. P 1593 v úterý Nanebevzetí Panny Marie umřela urozená paní Saloména Střelová z ROkyc, Řehnic a na Křivsoudově. Tuto její tělo odpočívá a očekává budoucí vzkříšení.
Na jiných náhrobcích na podlaze prehysbitéria čtou se nápisy: LP 1573 v pátek po sv. Jakubu umřel Mikuláš, syn urozeného pána Střely z Rokyc a na Křivsoudově. Tuto jest pochován. LP 1575 na památku Narození Panny Marie umřela sl. Eliška, dcera urozeného pána Štěpána Střely z Rokyc a na Křivsoudově a tuto odpočívá.
Jiný náhrobek z červeného mramoru se znakem rytířů Ostrovců z Kralovic uprostřed má po čtyřech krajních stranách slova: Letha panje MDLXLL ten pátek po památce sv. Martina umřel pan Johanec Voskovec z Kralovic. Na Ostatních kamenech jsou nápisy setřeny.
Hrad Křivsoudovský skvěl se na povýšeném místě nad městečkem. Před husitskými válkami býval častým sídlem arcibiskupů pražských, z nichž Jan z Vjenštejna vynaložil 100kop grošů na jeho upravení a zvelebení. Později sloužil světským vrchnostem za sídlo. R. 1715 za panování knížete z Chudstounu byl hrad křivsoudovský s celým městečkem požárem zničen a nebyl více obnoven. Přestal býti sídlem vrchnosti. Až do r. 1770 stály opouštěné sesuté zdi hradní, toho roku je kníže sám pobořiti dal a z dobytého kamene postranní špýchar dal vystavěti. Po hradu tedy nezbyl než vysoký příkop a násyp, který posud hradiště ve tvaru čtverhranu obklopuje. Po rozprodání dvorů r. 1801 stal se špýchar zbytečným a zůstal prázdný.
Do farní osady náležejí ještě následující místa:
Alberovice, dle osobního českého jména Albera, ves půl hodiny od Křivsoudova s 213 obyvateli v 28 domech. Má zámek, pivovar a lihovar. Alberovice bývaly sídlem vladyk z Alberovic. Panoš arcibiskupa pražského vladyka Maršík, řečený Smrčka z Alberovic založil r. 1409 kaplanství ve farním kostele křivsoudovském. Vykázav mu 6 kop úroků, jehož právo podací sobě a potomkům vymínil. Adam z Alberovic přidal k tomu ještě 1 kopu úroků,. což mu jeho syn Pešík z Alberovic, na statku svém v Alberovicích 24.3.1417 pojistil. Maršík žil při královském dvoře, požívaje nemalé přízně krále Václava IV. Král v posledních letech daroval svému milému Maršíkovi z Alberovic část městských zdí na Malé Straně v Praze u brány Strahovské. Maršík a Pešík z Alberovic podepsali r. 1415 list šlechty české, ještě prodlením 15.století vešla jedna větev tohoto rodu a držení tvrze blíž Uhlířských Janovic
K O N E C